„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

Karel Poláček: Hostinec U kamenného stolu

Karel Poláček: Hostinec U kamenného stolu

Karel Poláček: Hostinec U kamenného stolu

1941

Karel Poláček je vedle Jaroslava Haška jednoznačně nejvýznamnější osobností české satirické literatury. Jeho dílo je však, ostatně obdobně jako u zmíněného Haška, poznamenáno ekonomickými faktory, kdy se Poláček často spíše než kvalitě podřizoval kvantitě, respektive značnou část svého díla dokončoval ve spěchu pod tlakem svých věřitelů.
A nejinak je tomu u Poláčkova, vedle novely Bylo nás pět, asi vůbec nejvýznamnějšího díla, satirického románu Hostinec U kamenného stolu. Poláček v něm brilantně uplatnil svou znalost lidských charakterů, jíž nabyl jakožto novinář a pisatel tzv. soudniček (opět podobně jako další osobnost české meziválečné prózy Egon Erwin Kisch). Velmi zdařile rozepsaný příběh s humoristickými výjevy majitelů i návštěvníků hostince U kamenného stolu v jednom českém maloměstě však v polovině románu láme do omšelého příběhu s jasně vypozorovatelným vyústěním a nemohoucností tento zdařile rozepsaný příběh rozumným způsobem ukončit do smysluplného závěru.
Nicméně přes tyto naznačené slabiny patří Hostinec U kamenného stolu k perlám české literatury a to zvláště vzhledem ke svému podtextu, kdy Poláček geniálně vystihl základní artefakty nejen české literatury ale i mentality českého národa jako takového: Převládající pocit malosti jež ústí v sebeironii vzdáleně koketující s existencialistickými náznaky, která je však uspokojena jen povrchním konstatováním bez další hlubší analýzy. Hostinec U kamenného stolu tak lze co do významu i dalších paralel položit na roveň Haškových Osudů dobrého vojáka Švejka.

Použitá literatura:

  1. Karel Poláček, Hostinec U kamenného stolu, Euromedia Group: Praha, 2006.
Zatím nikdo nehlasoval