„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

Lion Feuchtwanger: Goya

Goya oder Der arge Weg der Erkenntnis, 1951

Snad již první větou je nutné zdůraznit, že román Liona Feuchtwangera Goya nelze brát jako životopisný informační zdroj, ba naopak, Feuchtwanger se v něm dopouští poměrně mnoha faktografických omylů, odvážných dějinných, politických i psychologických interpretací sice poplatných duchu poloviny 20. století, které ale nemají místo ve značně zaostalém Španělsku končícího 18. století. Ne, při četbě Feuchtwangera, romanticky pojatého Goyu pak zvláště, je nutné mít na zřeteli básnický podtext, který má ve stavbě příběhu navrch nad suchopárností dějin.
Tato bezstarostná lehkost i odvaha překročit předurčené mantinely, vyložit Goyovu osobnost ve světle precizně připraveném a zpracovaném milostném příběhu Goyi a Cayetany, vévodkyně z Alby, v jehož odlesku je interpretováno i celé Goyovo dílo vzniklé mezi léty 1790 a 1805, tedy v přibližném období, ve kterém je Feuchtwangerem příběh odvíjen, Goyu odkrývá v poněkud opomíjených polohách, kdy je Goya v dějinách světového malířství oslavován zejména jako autor litografií Caprichos a Desastres de la Guerra (Hrůzy války), zatímco Feuchtwanger Goyu popisuje nikoliv jako hluchého šílence, ale vášnivého poživače života a žen zejména.
Jak asi sám čtenář vytuší, vztah vévodkyně Cayetany, ve své době druhé nejvýznamnější ženy ve Španělsku hned po královně Marii Luise, a tehdy již padesátiletého hluchého a značně ošklivého Goyi, byl více než co jiného spíše krátkou milostnou zápletkou, která do dějin vstoupila legendou, že sama Cayetana stála předlohou pro slavnou dvojici obrazů, Nahá maja a Oblečená maja. Pravdou však je, že Goya oba obrazy namaloval pro soukromou sbírku tehdejšího ministerského předsedu, milence a chráněnce královny Marie Luisy, Manuela Godoye, a modelkou mu pravděpodobně stála skutečná žena z lidu - maja, a tedy nikoliv ve smyslu tehdejší módy vyšších šlechtických kruhů být malován jako člověk z lidu, jak se ostatně nechala malovat i sama Cayetana v obraze z roku 1797, Portrét vévodkyně z Alby v černém.
Avšak jak předpokládám, čtenář Feuchtwangera není náruživým návštěvníkem historických archivů a Goyovi si plnými doušky vychutná milostný příběh, jenž je do značný míry paralelní s o čtyři roky mladším románem Židovka z Toleda.

Použitá literatura:

  1. Lion Feuchtwanger, Goya, Levné knihy KMa: Praha, 2003.
Tvé hlasování: Žádná Průměr: 5 (1 hodnocení )