„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

Mario Vargas Llosa: Ráj je až za rohem

Mario Vargas Llosa: Ráj je až za rohem

Mario Vargas Llosa: Ráj je až za rohem

El paraíso en la otra esquina, 2003

Peruánec Mario Vargas LLosa vstoupil na světovou literární scénu hned svou prvotinou Město a psi z roku 1963, kdy společně s Argentincem Juliem Cortázarem, Mexičanem Carlosem Fuentesem a Kolumbijcem Gabrielem Garcíou Márquezem stál u počátku nevídaného uměleckého vzestupu latinsko-amerických autorů, který v průběhu 60. let nenávratně smetl dosavadní koncepci moderní literatury.
Ze zmíněné čtveřice nejvíce dominuje širším vrstvám nejsnadněji přístupný Gabriel García Márquez, jenž byl za svůj román Sto roků samoty v roce 1982 oceněn i Nobelovou cenou za literaturu. Náročnější čtenáři zase možná nedají dopustit na Julia Cortázara, který krom kvalit svého uměleckého díla proslul i svými nesmiřitelnými radikálními názory, potažmo levicovou orientací a otevřenou podporou kubánského diktátora Fidela Castra.
Mario Vargas Llosa tak možná stojí poněkud stranou hlavního čtenářského zájmu. Absolutního vrcholu Llosa dosáhl již na počátku své umělecké dráhy, a to ve dvojici románů Město a psi (1963) a Zelený dům (1965). Do podvědomí světové veřejnosti se však dostal spíše svou politickou angažovaností, kdy jako představitel levicového proudu v prezidentských volbách v roce 1990 neúspěšně kandidoval proti pravicovému peruánskému diktátoru Alberto Fujimorimu.
Po tomto neúspěšném politickém angažmá Llosa na deset roků emigroval do jazykově i kulturně spřízněného Španělska, kde se vrátil zpět ke svému původnímu řemeslu spisovatele.
A jedním z jeho posledních počinů je biografický román z roku 2003 Ráj je až za rohem, ve kterém Llosa ve dvou paralelně vyprávěných příbězích mapuje závěrečné období francouzské bojovnice za práva dělníků Flory Tristanové, potažmo jejího vnuka, slavného post impresionistického malíře s francouzsko-peruánskými kořeny, Paula Gauguina.
Osudy obou těchto osobností jsou poměrně široce známé a mnohokrát proprané v nesčetných Gauguinových biografiích, se kterými navíc Llosa musel sdílet de facto jediný věrohodnější zdroj a to v osobních denících.
Tedy, jak lze předpokládat, román se nesnaží čtenáře ohromit výčtem biografických fakt, nýbrž Llosa svou koncepci vsadil na paralelu mezi životy Paula a jeho babičky (spolu se nikdy vzájemně nesetkali) - oba umírají uprostřed boje - Flora Tristanová v boji s raným kapitalismem 19. století (podotýkám, že dávno předtím, než na světovou scénu nastoupil Karel Marx a jeho Kapitál), francouzskou policií, establishmentem, ale i hladem; Paul Gauguin pak v boji o své umělecké uznání, s francouzskou koloniální správou, ale i s hladem a s nákazou syfilis.
Nicméně, ač by se toto nastíněné téma mohlo být zdát dostatečně závažné, Llosa se příliš utopil ve zbytečně zdlouhavých pasážích, které měly posloužit jako omáčka nad rámec známých fakt ze zmíněných deníků. Román Ráj je až za rohem tak po svém čtenáři vyžaduje božskou trpělivost a mimořádnou loajalitu.

Použitá literatura:

  1. Mario Vargas Llosa, Ráj je až za rohem, Mladá fronta, Praha: 2007.

Bibliografie:

Tvé hlasování: Žádná Průměr: 5 (1 hodnocení )