„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

Peruánská literatura

Mario Vargas LLosa

Mario Vargas LLosa

  1. Los jefes (1959)
  2. Město a psi (La ciudad y los perros, 1963, česky 1966)
  3. Zelený dům (La casa verde, 1966, česky 1981)
  4. Conversación en la catedral (1969)
  5. Pantaleón a jeho ženská rota (Pantaleón y las visitadoras, 1973, česky 1994)
  6. Tetička Julie a zneuznaný génius (La tía Julia y el escribidor, 1977, česky 1984)
  7. Válka na konci světa (La guerra del fin del mundo, 1981, česky 1989)
  8. Historia de Mayta (1984)
  9. ¿Quién mató a Palomino Molero? (1986)
  10. Vypravěč (El hablador, 1987, česky 2003)
  11. Elogio de la madrastra (1988)
  12. Smrt v Andách (Lituma en los Andes, 1993, česky 1997)
  13. Los cuadernos de don Rigoberto (1997)
  14. Kozlova slavnost (La fiesta del chivo, 2000, česky 2006)
  15. Ráj je až za rohem (El paraíso en la otra esquina, 2003, česky 2007)
  16. Travesuras de la niña mala (2006)
  17. El sueño del celta (2010)

La tía Julia y el escribidor, 1977

Mario Vargas LLosa: Tetička Julie a zneuznaný génius

Mario Vargas LLosa: Tetička Julie a zneuznaný génius

To že byl Mario Vargas LLosa v letošním roce oceněn Nobelovou cenou za literaturu lze v prvé řadě chápat jako zpožděné a stále zcela nedostačující ocenění nové jihoamerické vlny, kdy v 60. letech na literární scénu vstoupila celá plejáda jihoamerických autorů, kteří během velice krátké doby zcela změnili pohled na světovou literaturu. Krom peruánského LLosy, jenž byl Nobelovou cenou oceněn za rok 2010, tuto cenu též získal chilský básník Pablo Neruda (ano, tento pseudonym převzal dle českého básníka a spisovatele Jana Nerudy) v roce 1971 a kolumbijský spisovatel Gabriel García Márquez v roce 1982. Toto ocenění pro Maria Llosu pak lze po delší odmlce chápat i jako ocenění, jež nebylo vedeno motivy politickými, kdy se minimálně v posledních dvou dekádách udílení Nobelovy ceny řídilo jinými klíči než čistě kvalitativními a to především snahou o jistou rozprostřenost mezi rasami i pohlavími tak, že mnoho laureátů z posledních let nelze považovat za příslušníky 1. literární ligy. A naopak právě v souvislosti s jihoamerickou literaturou je zarážející neocenění například argentinských spisovatelů s obrovských dopadem na další vývoj moderní literatury a to Argentinců Jorge Luise Borgese a Julia Cortázara.
Mario Vargas Llosa: Ráj je až za rohem

Mario Vargas Llosa: Ráj je až za rohem

El paraíso en la otra esquina, 2003

Peruánec Mario Vargas LLosa vstoupil na světovou literární scénu hned svou prvotinou Město a psi z roku 1963, kdy společně s Argentincem Juliem Cortázarem, Mexičanem Carlosem Fuentesem a Kolumbijcem Gabrielem Garcíou Márquezem stál u počátku nevídaného uměleckého vzestupu latinsko-amerických autorů, který v průběhu 60. let nenávratně smetl dosavadní koncepci moderní literatury.