„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

Michail Afanasjevič Bulgakov: Psí srdce

1925

Jako ostatně celé Bulgakovovo dílo bylo Psí srdce úředně zakázáno, ba dokonce byl při domovní prohlídce zabaven i jeho rukopis tak, že poprvé mohl vyjít až třicet let po autorově smrti, a to jen v západních zemích.
Psí srdce se otevřeně inspiruje v žánru sci-fi literatury, zastoupené zejména Herbertem Georgem Wellsem. Avšak samotný námět psa, jemuž byla v rámci výzkumu lidských omlazovacích schopností voperována lidská hypofýza tak, že se z něj metamorfoval člověk, oplývá pro Bulgakova zcela charakteristickým sarkasmem. - Příběh psa Bobíka zasadil do čerstvě revolučního Ruska začátkem 20. let tak, že si Bobík dá jméno Polygraf Polygrafovič Bobikov a krom psí nenávisti ke kočičímu plemenu, kdy se stane „vedoucím oddělení očisty města Moskvy od toulavých zvířat (kocourů apod.), spadajícího pod odbor moskevské komunální správy“, začne, pod dojmem četby korespondence Engelse a Kautského, utlačovat i svého stvořitele, zapřísáhlého nepřítele nových pořádků, profesora Preobražinského.
Profesor nakonec nevydrží Bobikovův psychický teror, který pod vlivem genů bývalého majitele hypofýzy, recividního pachatele drobných krádeží Klima Grigorjeviče Čugunkina, velmi vynalézavě stupňuje, a voperuje mu zpět psí hypofýzu a z Bobikova se opět stane Bobík.

Použitá literatura:

  1. Michail Bulgakov, Divadelní román / Novely a povídky, Levné knihy KMa: Praha, 2000.

Pavučina:

Tvé hlasování: Žádná Průměr: 3.2 (6 hlasů)