V noci jsem snil, že jsem motýlem

Drtivá část díla Michaila Bulgakova neprošla za jeho života cenzorským dohledem sovětské propagandy a byla publikována či veřejně uvedena až s odstupem několika desítek let od svého vzniku, respektive po Bulgakovově tragické smrti z uštvání a vyčerpání. A nejinak tomu bylo u v případě prvního románu Bílá garda, který Bulgakov dopsal již v roce 1924, ale poprvé byl vydán až v době relativního uvolnění totalitní cenzury v roce 1966.

Pro ilustraci podmínek, v jakých Bulgakov tvořil svá díla, jež patří mezi to nejlepší, co bylo kdy ve světové literatuře napsáno, cituji část jeho dopisu z července 1929, ve kterém se Bulgakov obrací na Stalina, Kalinina a Gorkého (celý dopis viz Bulgakovova biografie):

Bulgakov původně Bílou gardu plánoval koncipovat jako románovou trilogii, později alespoň jako dilogii, ale nakonec román završil jen v úvodní části, kdy pouze dodatečně pozměnil a dějově uzavřel poslední kapitolu. V roce 1925 román přepsal do podoby divadelní hry Dny Turbinových, jež byla uvedena slavným moskevským divadlem MCHAT s premiérou dne 5. října 1926, ale po více než 300 reprízách, kdy inscenaci údajně dokonce opakovaně shlédl i sám Stalin, byla zakázána. Na osobní příkaz Stalina byla hra obnovena s premiérou dne 18. února 1932.

Děj celého románu se z velké části odehrává průběhu jen několika měsíců na rozmezí let 1918 a 1919 a to Bulgakovově rodném Kyjevě, který je však v románě nazýván jen jako Město. Až do podzimu roku 1918 Kyjev i celou Ukrajinu ovládala německá vojska, tedy nepřítel a okupant, který však ustanovil relativní pořádek, vládu práva a dočasně tak Ukrajinu ušetřil občanské války, která vládla v sousedním Rusku. Po německé kapitulaci v říjnu 1918 však vypukla bratrovražedná válka i na Ukrajině, kdy o moc bojovaly zejména strany bělogvardějců v čele s následníkem carského režimu hetmanem Skoropadským, a vojska proticarsky, nacionálně a rolnicky orientovanými vojsky vedenými Petljurou. Třetí, v té době ještě nevýznamná strana bolševiků, pak byla nepřítelem všech.

Občanská válka, respektive bezpodmínečná kapitulace hetmana a jeho úprk takřka bez jediného výstřelu s následným masakrem bělogvardějských důstojníků a dobrovolníků, však tvoří jen vnější kulisu na pozadí osobního příběhu sourozenců Turbinových. - Hlavními hrdiny tak jsou nejstarší Alexej, lékař, jenž se dobrovolně přihlásí do hetmanova vojska ale nedozví se včas o hetmanově úprku a jen o vlásek unikne smrti zastřelením. Jelena Talbergová-Turbinová, jejíž manžel důstojník uprchne přes Litvu do Francie, a ona sama je zamilována do Alexejova přítele, důstojníka Myšlajevského, který však svede jejich služku. Nejmladší sourozenec a ještě gymnazista Nikola, jenž byl přes svou nedospělost jako dobrovolník rovněž odveden do hetmanova vojska a je svědkem smrti svého velitele plukovníka Naj-Tursu, jenž jako jediný zbaběle nezběhl ze svých pozic. Nejužší rodinu dále doplňuje služka Aňuta a blízcí přátelé - operní pěvec Šervinskij a bělogvardější důstojníci Myšlajevský a Stěpanov. Tuto skupinku dodatečně doplní i komická figura vzdáleného příbuzného, samozvaného básníka a naprostého nešiky, Lariona (“Larionka”) Suržanského.

Je-li místo děje Město možné ztotožnit s Kyjevem, potom hlavního hrdinu Alexeje je možné ztotožnit se samotným Bulgakovem, který své zážiky vojenského lékaře z doby občanské války stvárnil ve více autobiograficky laděných Zápisky mladého lékaře z roku 1925, avšak poprvé vydaných až v roce 1963.