„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

Nina Lugovská: Ztracený deník

Nina Lugovská: Ztracený deník

Nina Lugovská: Ztracený deník

Луговская Нина. Хочу жить... Из дневника школьницы: 1932—1937 (Ztracený deník sovětské školačky Niny Lugovské 1932-1937)

Především jako zajímavý příspěvek lze ohodnotit publikaci osobních zápisků jedné ze Stalinových obětí z konce 30. let, Niny Lugovské, ruskou badatelkou Irinou Osipovovou, která jej objevila v rámci svého pátrání v archivech ruské tajné služby NKVD a v roce 2003 připravila k ruskému vydání.
Nina Lugovská, jak ostatně i napovídá poněkud zkreslující český název, psala svůj osobní deník mezi léty 1932 až 1937, tedy mezi svým třináctým a devatenáctým rokem s tím, že největší vypovídací hodnotu mají paradoxně zápisky z prvního období, ve kterém Nina reflektuje a přebírá zejména názory svého otce, několikrát vězněného člena Strany socialistů-revolucionářů (Eserů), který byl v pozdějších letech nucen emigrovat, nejdříve mimo Moskvu - tj. za 100 km široké územní pásmo, a poté ještě dál do Kazachstánu. V období pozdějším mají zápisky již jen intimní charakter dospívající dívky s úvahami o zbytečnosti života, komplexech z vlastního vzhledu jež vedly až k neúspěšné sebevraždě, ale i o škole potažmo spolužácích a několika platonických láskách.
Z dokumentárního hlediska jsou významné jen zápisky z prvotního období, jež nám ilustrují alespoň v podání mladičké Niny, relativně silnou názorovou opozici ba nenávist vůči Stalinově diktátorství, čímž je do značné míry narušeno obecné přesvědčení, že převažující část sovětských obyvatel ve 30. letech přijímalo komunistický režim, ne-li zcela nekriticky pozitivně, tak alespoň bez výraznějších antipatií, jak nám alespoň naznačuje například Alexandr Isajevič Solženicyn ve svém Souostroví Gulag ale i další z deníky z tohoto období, jako je například deník sovětského dělníka Stěpana Podlubného z let 1931 až 1939 tak, jak jej v 90. letech publikoval německý historik Jochen Hellbeck.
Nicméně právě ze srovnání práce, potažmo principiálně zcela rozdílného přístupu Jochena Hellbecka jakožto ortodoxního historika a Iriny Osipovové, jejíž motivace se nachází především v osobní rovině zúčtování s minulostí, je nutné stylisticky a slohově značně upravený výbor ze zápisků Niny Lugovské vydaný pod originálním názvem Chci žít... Z deníku školačky: 1932-1937 (v češtině jako Ztracený deník sovětské školačky Niny Lugovské 1932-1937) brát s velkou rezervou, kdy se Osipovová především snažila o senzaci a selekcí i úpravami v původním textu, Deník v této podobě ztratil značnou část ze své historické hodnoty a lze jej spíše brát jako intimně laděné beletristické dílo, avšak nikoliv jako hodnověrný studijní materiál, za který je velmi často mylně pokládán.

Použitá literatura:

  1. Ztracený deník sovětské školačky Niny Lugovské 1932 – 1937, Práh: Praha, 2004.

Pavučina:

  1. Дневник Нины Луговской. Автограф - fotokopie dvou rukopisných stran deníku.
Zatím nikdo nehlasoval