04. Září 2012
1997
Imaginativní snímek Eliška má ráda divočinu z roku 1999 je polozapomenutou a nedoceněnou perlou české polistopadové kinematografie, jež prošla bez většího ohlasu kiny, festivaly i televizí a dnes je kultovní legendou jen pro pár zasvěcených filmových fajnšmekrů. Ale o to více zapomenuta, ba spíše neobjevena, zůstala stejnojmenná literární podoba, jež sice vznikla o dva roky dříve než film, ale již na základě hotového filmového scénáře. Současně autor scénáře i novely Otakáro Schmidt původní filmový příběh značně přepsal tak, aby byly před čtenářem rozvinuty zamýšlené filmové obrazy, potažmo dostal konkrétní kontury ve scénáři jen velmi nesouvisle naznačený příběh.
Literární a filmová podoba Elišky se tak vzájemně doplňují - z filmu si čtenář přebírá obrazy a naopak z novely divák čerpá ve filmu poněkud nesrozumitelný příběh. V pomyslném vzájemném souboji o to, zda je lepší literární či filmová podoba možná poněkud paradoxně vítězí ta literární: Film sice disponuje skvělou režií v podání Otakáro Maria Schmidta, kamerou Martina Štrby, ale i velmi dobrými výkony herců v hlavních rolích, kdy Bolek Polívka, Zuzana Stivínová, Martin Dejdar, Veronika Žilková, Jiří Lábus, David Vávra hrají něco zcela jiného, než jsme od nich zvyklí z nekonečné řady filmů a seriálů, přesto se jim zdaleka nepodařilo přiblížit oněm psychedelickým postavám, jimiž jsou v podobě literární. A dále Otakáro Schmidt mohl v knižní podobě mnohem více popustit svou erotickou fantazii, protože příběh je postaven na erotickém jiskření jak mezi milenci, ve dne plavčíkem, v noci iluzionistou Marčélem a ve dne kuchařkou, v noci zpěvačkou a tanečnicí Eliškou, tak smyslnou servírkou Hedvikou, Marčélovým synem Micanem či trojicí vybízejících se sedmnáctiletých dívčin.
Novela byla vydána v roce 1997 v olomouckém nakladatelství Votobia, ale vzhledem k tomu, že o dva roky předcházela vlastní film, a literární podoba se nedočkala ani alespoň zpětné propagace po premiéře filmu, se tak dostala k rukám sotva několika stovek čtenářů.
Použitá literatura:
- Otakáro Schmidt, Eliška má ráda divočinu, Votobia: Olomouc, 1997.