„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

Robert Musil: Muž bez vlastností

Robert Musil: Muž bez vlastností

Robert Musil: Muž bez vlastností

Der Mann ohne Eigenschaften, 1930, 1943

Rakouský spisovatel Robert Musil napsal pouhé dva romány, několik sbírek povídek a dále též přispíval do novin svými eseji. Jeho dílo nezaznamenalo nijak závratný rozruch tak, že se takřka po celou svou literární kariéru potýkal s chudobou a dle legendy, se jeho pohřbu v Ženevě roku 1942, kam Musil emigroval po nacistickém záboru Rakouska, zúčastnilo osm lidí a vdova poté rozprášila jeho popel v opuštěné zahradě a prázdnou urnu hodila do řeky. Dnes Robert Musil sice také nemá dlouhé zástupy čtenářů, ale pro svůj vytříbený styl, smysl pro detail, intelektuální hloubku a celkové literární kvality je pokládán za jednoho z nejlepších spisovatelů 20. století a jeho vrcholný román Muž bez vlastností, na kterém pracoval více než dvacet let (od roku 1921 až do své smrti v roce 1942) je pokládán vedle Hledání ztraceného času Marcela Prousta, Oddysea Jamese Joyce či Procesu a Zámku Franze Kafky za vůbec nejklíčovější literární dílo minulého století.
Jak bylo zmíněno, Robert Musil začal román Muž bez vlastností psát v roce 1921 a psal jej až do samého konce svého života. V letech 1930 a 1933 vychází I., II. a nekompletní III. část., po Musilově smrti pak jeho žena Martha vydává nedokončenou III. část románu a to včetně Musilových autorských poznámek a náčrtů dalšího pokračování. - Celkem tak tento nedokončený román dosahuje cca 1700 stran, ale jak sám Musil tak jeho žena, která umírá v roce 1949, se konečného úspěchu knihy, jež přišel na rozmezí 50. a 60. let nedočkali.
Román je psán v ironickém duchu, ve kterém je sarkasticky reflektována zkostnatělost posledních roků Rakousko-Uherské říše. Děj románu se odehrává v roce 1913, převážně ve Vídni, jež je hlavním městem říše, Musilem posměšně nazvanou jako Kakánie, ale krom v románu velmi okrajové postavy Franze Josefa I. nemá román žádnou reálnou předlohu v jak historických postavách tak událostech.
Román obsahuje asi dvacet postav, ale hlavní děj je soustředěn na dvaatřicetiletého Ulricha, který sám sebe nazývá „mužem bez vlastností“ a to proto, že v rámci svého mladického hledání smyslu života i svého postavení ve světě prošel mnoha zvraty - nejprve jako voják, poté jako inženýr, vědec a matematik, aby nakonec našel vnitřní rovnováhu v tom, že na hledání smyslu rezignoval a na okolní svět se dívá se směsicí ironie, sarkasmu i nezaujatého odstupu. Dle vlastních slov tak dosáhl stavu, kdy jsou mu všechny lidské vlastnosti zcela vzdálené. Ulrich svými názory, postoji ale i předchozími pokusy o karierní zařazení se do společnosti do značné míry připomíná samotného Musila tak, že je možné jej prohlásit za jeho alter ego.
Ale krom sebe samého Musil do románu promítl i několik svých blízkých přátel. Postava Ermelindy Tuzzi, zvané Diotima, jež je Ulrichovou sestřenicí ale též jeho platonickou láskou, je inspirována vídeňskou literární múzou Eugenií Schwarzwaldovou. Ulrichova sestra Agata, jíž bychom mohli označit jako ženu bez vlastností, vychází z předobrazu Musilovy přítelkyně z dob jeho studií v Brně v letech 1898 až 1901, Elsy von Czuberové. Přátelé Donath a Alice Charlemontovi zase byli předobrazem dvojice Waltera a neurotické Klarisy, jež postupně podlehne šílenství. Německý hrabě Paul Arnheim měl svou inspiraci v německém politikovi Walteru Rathenaueovi. Další postavy, ať již Ulrichova nymfomantická milenka Bonadea, generál Stumm von Bordwehr, slabomyslný vrah prostitutky a nepřítel žen Moosbruger či hrabě Leinsdorf již tuto přímou předlohu nemají.
Román je sice postaven na osobnosti muže bez vlastností, Ulricha, děj, který se proplétá napříc celým románem, je takzvaná „paralelní akce“, kterou iniciuje vysoký státní úředník hrabě Leinsdorf a jež má vést k přípravám na důstojnou oslavu 70. výročí vlády císaře Františka Josefa I., jež připadá na rok 1918, tedy za pět roků od časové roviny románu. Do paralelní akce je zapojena řada osobností, hlavní osobou příprav se ale stává Ulrichova sestřenice Diotima a Ulrich sám je do akce zapojen jako zástupce hlavní osobnosti hraběte Leinsdorfa, jenž se probíhajících schůzí osobně nezúčastňuje.
„Paralelní akce“ nemá žádný konkrétní cíl, její vznik je tajný bez vědomí císaře i veřejnosti, ale záhy o ní mluví nejen celá Vídeň a Rakousko-Uhersko, ale i celá Evropa tak, že akce budí vysoká očekávání typu dosažení celosvětového míru. Avšak absence čehokoliv konkrétního, i nerozhodnost a konzervativnost hraběte Leinsdorfa již po několika měsících způsobí - akce měla gradovat za pět let - že se akce zvrhává v čistě obchodnickou záležitost, kterou generál Stumm von Bordwehr využije k navýšení rozpočtu dělostřelectva, a filozofující hrabě Paul Arnheim k tomu, aby získal licenci k těžbě na haličských naftových polích.
Druhá část románu, jež je v původním dělení díla označována jako třetí, se hlavní děj soustředí na Ulricha a jeho sestru Agatu, které sblíží otcova smrt, k němuž oba cítili naprostou lhostejnost, a rozvíjí se tak mezi nimi vztah, který oba považují na mystický a jenž má tendenci gradovat k sourozeneckému incestu.

Použitá literatura:

  1. Robert Musil, Muž bez vlastností, Argo: Praha, 2008.
Tvé hlasování: Žádná Průměr: 4.8 (8 hlasů)