V noci jsem snil, že jsem motýlem

Yiyun Li (neboli čínsky 李翊雲) se narodila, vystudovala a až do roku 1996 žila v Pekingu a teprve po absolvování bakalářského studia na Pekingské univerzitě vystudovala i magisterské studium na univerzitě v americké Iowě. Zde během studia imunologie chodila i na kurzy tvůrčího psaní, aby dle vlastních slov našla rozptýlené podobné tomu, jako když se ženy přihlásí na jógu. A již sedm let pro příjezdu do USA získala za esej What Has That to Do With Me? hlavní cenu od The Gettysburg Review. V roce 2007, tehdy jako pětatřicetiletá, vydala svou první knihu a to sbírku povídek Tisíc let vroucích modliteb, které již předtím otiskovala v prestižních magazínech à la The New Yorker, The Paris Review a Zoetrope. - Za tuto knihu Li získala celou řadu literární cen, mimo jiné například Mezinárodní cenu Franka O’Connora za nejlepší povídku, cenu a PENu a Hemingwayovy nadace, cenu deníku Guardian za nejlepší debutovou knihu či Literární cenu nadace Whiting. O další dva roky později, v roce 2009, pak vydala svůj první román Ubožáci, jenž byl v roce následujícím přeložen i do češtiny, a který opět získal mnohá prestižní mezinárodní ocenění, ale zejména bývá označován za jeden z nejlepších čínských románů, které byly napsány po revolučním roce 1948. V roce 2010 Li vydala zatím svůj poslední román Zlatá chlapec, Smaragdová dívka, který jako jediný z jejích knih, nebyl zatím vydán i v češtině.

Děj románu Ubožáci se odehrává v průběhu několika dnů na jaře roku 1979, v asi osmdesátitisícovém komunisty uměle naplánovaném městě s příznačným názvem Kalná řeka. Čistě fiktivní příběh, který primárně pojednává o bývalé gardistce a někdejší slepé obdivovatelce Mao Ce-tungu, jež je však po svém politickém vystřízlivění, kdy své dojmy nejprve svěří svému milenci, ale ten ji udá, nejprve odsouzena k deseti letům těžkého žaláře, a poté i svým deníkům, v obnoveném soudním procesu odsouzena k trestu smrti, je postaven na odrazu skutečných událostí z roku 1979, kdy po smrti Mao Ce-tunga v roce 1976, byla ukončena kulturní revoluce, Čína se pod vedením Teng Siao-pchinga otevřela tržní ekonomice a v Pekingu krátce působilo lidové hnutí volající po zavedení demokracie, lidských práv a svobody projevu, dnes známé jako Zeď demokracie, jež bylo právě na jaře 1979 brutálně potlačeno.

Román je vyprávěn prostřednictvím několika hlavních postav jejichž osudy se postupně prolínají a definitivně protnou až v závěrečné části románu. Je to jednak popravená kontrarevolucionářka Ku Šan, která však v románu vystupuje jen ve vyprávění či vzpomínkách ostatních - Ku Šan byla nejen veřejně popravena v rámci tak zvané slavnosti veřejného odsouzení, ale před jejím veřejným „vystoupením“ jí byly přeříznuty hlasivky, aby nemohla veřejně vykřikovat kontrarevoluční hesla, po popravě jí byly opět zaživa bez jakékoliv anestezie vyříznuty ledviny pro jednoho krajského komunistického pohlaváře, a konečně po popravě jí její hrobník uřízl prsa a vulvu.

Dále jsou to její rodiče, v tradiční čínské poezii a v konfucianismu odchovaný učitel Ku a jeho manželka. Dvanáctiletá holčička Ni-ni, která se narodila zmrzačená poté, co Ku Šan, v té době ještě revolucionářka, zkopala její těhotnou matku, a nyní s ní její rodiče zacházely s jako nejposlednější otrokyní. - Ostatně podobné scény, kdy jdou miminka dívčího pohlaví zabíjena či jen pohazována u cesty, se prolínají napříč celým románem, a to, zda měla či neměla být takto zabita i Ni-ni, řeší rodiče již od jejího narození. Dalším hlavním hrdinou je dvacetiletý syn místního komunistického hrdiny z korejské války Baši, jenž je ostatními obyvateli města považován na pomateného a zvrhlíka, a který již od své puberty řeší především otázky týkající se jemu zcela utajenému vzhledu ženského těla - i proto se se všemi opovrhovanou Ni-ni zasnoubí, aby mu tak dovolila nahlédnout pod svou sukni. Potom jsou zde dočasně usazení žebráci pan a paní Chuovi, poněkud naivní chlapec Tchung a jeho pes Ouško, a půvabná rozhlasová hlasatelka Kchaj, která je manželkou Chana, potomka z přední místní komunistické rodiny. Kchaj je nakonec jako jediná odsouzena k smrti jakožto vůdkyně místního povstání, jež mimo jiné volalo po rehabilitaci a potrestání viníků za smrt Ku Šan.

Příběh, jenž se odehrává na pozadí jen zhruba jednoho až dvou týdnů, se ale splétá postupně v pomalu vyprávěných osudech vždy z pohledu jednotlivých hlavních postav. Samotná autorka měla v roce 1979 pouhých sedm let, přesto však minimálně z pohledu tehdejšími čínskými reáliemi nezasaženého čtenáře nelze nijak pochybovat o autentičnosti a bohatosti s jakou Li dokázala onu dobu do všech podrobností popsat. - Naopak samotný román budí dojem, že byl sepsán od hned o několik desetiletí a o několik jiných románů zkušenějšího autora. Ba opravdu mimořádné kvality románu predikují, že Li se dříve či později stane po Kao Sing-ťienovi (oceněn v roce 2000) a Mo Jen (oceněn v roce 2012) třetím čínským autorem oceněným Nobelovou cenou za literaturu.