„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

Zdeněk Šmíd: Bubny Berberů

Zdeněk Šmíd: Bubny Berberů

Zdeněk Šmíd: Bubny Berberů

Zdeněk Šmíd je tak trošku synonymem svých čtenářsky nejúspěšnějších „průvodců“ Proč bychom se netopili aneb Vodácký průvodce pro Ofélii (1979), Proč bychom se nepotili aneb Jak se chodí po horách (1984) či Proč bychom se netěšili aneb Jak se držet nad vodou (1998), na který v roce 2001 navázal svým svým svébytně humorným cestopisem z Maroka Bubny Berberů aneb Proč bychom se nesušili, který můžeme brát jako zajímavý příspěvek do literatury jinak, řekněme, velmi okrajové kvality.
Asi jen málokdo hledá v žánru cestopisů jakýkoliv druh uměleckých požitků, ba asi se naopak smiřuje se suchopárnou směsí praktických informací a variací na slohové výplody, nicméně Zdeňka Šmída lze číst nejen jako jakýsi lehký či dokonce zlehčující úvod pro cestovatele, v tomto případě do Maroka, ale dokonce se i dá číst bez jakýchkoliv ambicí tuto zemi navštívit, kdy Zdeněk Šmíd volí svou již tradiční kombinaci inteligentního humoru založeném na popisu vlastních trapasů i v daném okamžiku kritických situací, k nimž dále přidává i špetku teorie.
Zdeněk Šmíd tedy stojí někde na pomezí cestopisu a beletrie a nelze-li jej doporučit pro náročného čtenáře ať jednoho či druhého žánru, lze jej zcela jistě doporučit na dlouhou cestu ať již kamkoliv, protože nudit se při něm rozhodně nebudete.

Použitá literatura:

  1. Zdeněk Šmíd, Bubny Berberů, Formát a Hart: Praha, 2001.
Tvé hlasování: Žádná Průměr: 2.6 (5 hlasů)