„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

2001

Rintarō: Metropolis

Rintarō: Metropolis

Jak ostatně velmi neomylně napovídá sám název, animovaný snímek Metropolis vychází ve své inspiraci ze slavného německého expresionistického filmového veledíla Fritze Langa Metropolis z roku 1927. Snímek je výtvarným autorským počinem matadora japonského animovaného filmu Šigejuki Hajaši, jenž jako umělec vystupuje pod pseudonymem Rintaró, a který ve filmu kombinuje ruční kresbu postav s počítačem vymodelovanými exteriéry města. Scénář, který napsal Katsuhiro Ohtomo, velmi volně vychází z komiksové předlohy z roku 1949, jehož autorem je praotec žánru japonských komiksů a animované tvorby Osamu Tezuka, přezdívaný jako „japonský Disney“.
Vladimír Michálek: Babí léto

Vladimír Michálek: Babí léto

Vladimír Michálek má na svém režisérském kontě šest celovečerních filmů, ve kterém značí co film to pojem, jenž vždy vyvolal značný ohlas diváků i filmové kritiky. Je sice velmi diskutabilní, nakolik ocenění českou variací na americké Oscary - ocenění Český lev - reflektuje skutečné filmové kvality, a nakolik mnohdy jen nevkus a konzervativnost filmové poroty, přesto dvacet Českých lvů, jež šestice Michálkových filmů získala, z toho jeden za režii, budí značnou dávku respektu.
Noam Chomsky: 11.9.

Noam Chomsky: 11.9.

9-11, 2001

O 11. září 2001, tedy o čtyřech unesených civilních dopravních letadel, z nichž dvě narazila do budov Obchodního centra v New Yorku, jedno do budovy Pentagonu a jedno za nese zcela vyjasněných okolností havarovalo nedaleko Pittsburghu, bylo u nás napsáno tisíce článků a metráky knih, které ale vesměs jen v mírných variacích, bez hlubší myšlenkové úvahy natož pak snad kritiky, opakovaly to, co hlásila oficiální propaganda někdejší neokonzervativní americké vlády.
Petru Cimpoeşu: Simion Výtažník

Petru Cimpoeşu: Simion Výtažník

Simion liftnicul. Roman cu îngeri şi moldoveni, 2001

Rumunský román nelze jak v našich zemích tak i ve světě označit zrovna za všudepřítomný fenomén - ba s výjimkou dvojice francouzsky píšících, zakladatele absurdního dramatu Eugènea Ionesca a předního světového religionisty Mircey Eliadeho, bychom asi jen stěží pátrali v paměti po jméně alespoň jednoho rumunského spisovatele. Bylo tedy velkým překvapením, že hlavní cenu nejprestižnějšího literárního ocenění pro české autory Magnesia Litera za rok 2007 získala kniha zcela neznámého Rumuna Petru Cimpoeşu, Simion Výtažník. V takřka bulvární rozměr se pak ocenění rozrostlo poté, co cenu převzal překladatel románu Jiří Našinec - přes nesporné kvality jeho překladu, kdy se román hemží slangovými pojmy a rumunskými reáliemi, se záhy poté rozhořela závistivá diskuze o tom, komu vlastně cena patří - zda opravdu překladateli Jiřímu Našincovi nebo autoru Petru Cimpoeşuovi.
Michael Haneke: Pianistka

Michael Haneke: Pianistka

Je těžké rozhodovat, nakolik je snímek Pianistka rakouského režiséra Michaela Hanekeho opravdu dobrým filmem a nakolik se Michaelu Hanekemu povedlo soutěžní porotu (a současně i svého diváka) pouze konsternovat.
Ichi The Killer

Ichi The Killer

Ichi The Killer není typem snímku určeným pro širokou veřejnost, ba přeexponované násilné scény, na kusy rozsekaná lidská těla, mučení, řezání, polévání rozpáleným fritovacím olejem, napichování na háky, to vše tvoří celek, který nevyžaduje ani tak silné nervy jako inteligenci a odstup, aby bylo možné vychutnat si skutečný podtext - parodii s velmi vyhraněným humorem až na dřeň, který lze shrnout v životní tužbě sado-masochistického psychopata Kakihary: těším se, že má smrt bude hodně bolet.
Zdeněk Šmíd: Bubny Berberů

Zdeněk Šmíd: Bubny Berberů

aneb Proč bychom se nesušili, 2001

Zdeněk Šmíd je tak trošku synonymem svých čtenářsky nejúspěšnějších „průvodců“ Proč bychom se netopili aneb Vodácký průvodce pro Ofélii (1979), Proč bychom se nepotili aneb Jak se chodí po horách (1984) či Proč bychom se netěšili aneb Jak se držet nad vodou (1998), na který v roce 2001 navázal svým svým svébytně humorným cestopisem z Maroka Bubny Berberů aneb Proč bychom se nesušili, který můžeme brát jako zajímavý příspěvek do literatury jinak, řekněme, velmi okrajové kvality.
Jáchym Topol: Noční práce

Jáchym Topol: Noční práce

Noční práce, 2001

Pro polistopadovou generaci literárních autorů je do značné míry charakteristické, co do stylistiky, opakovaných témat i jazyka, věrné napodobování literárního stylu, jenž ve svých spontánních prvopočátcích v 50. letech do světové literatury přinesla díla beatniků, a který pro svůj, co do umu, zdánlivě primitivní styl vyprávění, slovní i slohové skladby, vybízí mnohé zástupy svých, v drtivé většině jen laciných, napodobovatelů tak, že se díla většiny dnešních autorů dají shrnout do stručné charakteristiky, kdy na počátku stál jasný záměr devalvace jazyka spojený se snahou o pár desítek let opožděný protest proti tradičnímu chápání literatury, jež se však již na počátky smekl k devalvaci literatury jako takové.