V noci jsem snil, že jsem motýlem

Vladimír Michálek má na svém režisérském kontě šest celovečerních filmů, ve kterém značí co film to pojem, jenž vždy vyvolal značný ohlas diváků i filmové kritiky. Je sice velmi diskutabilní, nakolik ocenění českou variací na americké Oscary - ocenění Český lev - reflektuje skutečné filmové kvality, a nakolik mnohdy jen nevkus a konzervativnost filmové poroty, přesto dvacet Českých lvů, jež šestice Michálkových filmů získala, z toho jeden za režii, budí značnou dávku respektu.

Rumunský román nelze jak v našich zemích tak i ve světě označit zrovna za všudepřítomný fenomén - ba s výjimkou dvojice francouzsky píšících, zakladatele absurdního dramatu Eugènea Ionesca a předního světového religionisty Mircey Eliadeho, bychom asi jen stěží pátrali v paměti po jméně alespoň jednoho rumunského spisovatele. Bylo tedy velkým překvapením, že hlavní cenu nejprestižnějšího literárního ocenění pro české autory Magnesia Litera za rok 2007 získala kniha zcela neznámého Rumuna Petru Cimpoeşu, Simion Výtažník. V takřka bulvární rozměr se pak ocenění rozrostlo poté, co cenu převzal překladatel románu Jiří Našinec - přes nesporné kvality jeho překladu, kdy se román hemží slangovými pojmy a rumunskými reáliemi, se záhy poté rozhořela závistivá diskuze o tom, komu vlastně cena patří - zda opravdu překladateli Jiřímu Našincovi nebo autoru Petru Cimpoeşuovi.

Ichi The Killer není typem snímku určeným pro širokou veřejnost, ba přeexponované násilné scény, na kusy rozsekaná lidská těla, mučení, řezání, polévání rozpáleným fritovacím olejem, napichování na háky, to vše tvoří celek, který nevyžaduje ani tak silné nervy jako inteligenci a odstup, aby bylo možné vychutnat si skutečný podtext - parodii s velmi vyhraněným humorem až na dřeň, který lze shrnout v životní tužbě sado-masochistického psychopata Kakihary: těším se, že má smrt bude hodně bolet.