V noci jsem snil, že jsem motýlem

Milan Kundera je krom své aureoly vynikajícího světové spisovatele i znám jako literární perfekcionalista a pedant, který cenzuruje i zakazuje nová vydání svých starších děl z 50. a 60. let tak, že mnoho jeho textů - ať již jeho stalinistická milostná poezie nebo satirické milostné povídky - lze dnes sehnat jen prostřednictvím antikvariátů. A nejinak je tomu s jeho čtveřicí divadelních her, kdy Kundera „vzal na milost“ jen své drama z roku 1971 Jakub a jeho pán, jednoaktovky Majitelé klíčů z roku 1962 a Dvě uši, dvě svatby z roku 1968 nechal zcela upadnout do zapomnění, a komediální frašku Ptákovina z roku 1966 zachránil před stejným osudem jen dramatik a režisér Ladislav Smoček, jenž v roce 2008 na základě dlouholetého přátelství Kunderu přesvědčil, aby mu dovolil nechat Ptákovinu po dlouhých 40 letech oživit na prknech Činoherního klubu.

Komedii Ptákovina napsal Kundera dle vlastních slov během jednoho týdne v létě roku 1966 při pobytu v Trenčianských Teplicích. K inscenování však došlo až po srpnu 1968, kdy v krátkém rozmezí hru uvedla hned čtveřice českých divadel v čele s tím nejlegendárnějším v divadle Na zábradlí v režii Václava Hudečka a s Milošem Kopeckým v hlavní roli Ředitele. Poté, co byla hra v roce 1969 zakázána, pak již nikdy nebyla, a to ani v českých ani ve světových divadlech, uvedena. - To, že se to povedlo v Činoherním klubu, ba dokonce, že v rámci programu inscenace je vytištěno kompletní libreto hry, je pak pouze zásluhou osobních vztahů režiséra Ladislava Smočka.

Hra má jednoduchý námět a stojí na interakci dvou základních postav - Ředitele základní školy a Předsedy. Všemi obávaný Ředitel, jenž se navenek vyžívá v pedantství i tělesných trestech, se dlouhodobě ukrutně nudí a již jej nebaví cvičit jak žactvo tak učitelský sbor, a jednoho večera namaluje na tabuli na průčelí hlavního vchodu školy symbol kosodélníku. To druhého dne ve škole přirozeně vzbudí značný rozruch, z řad učitelů je ustanovena vyšetřovací komise, ale Ředitel se nadále nudí tak, že na tuto tabuli se symbolem kosodélníku připíše i slovo „ředitel“ a znak rovnítka. Vyšetřovací komise tak začně činit o to násobněji a Řediteli předvede jednoho z žáků jako domnělého autora vyšetřované hanebnosti a Ředitel je nucen, aby dostál svým předchozím slovům, neztratil svou autoritu a obstál před přísným vyšetřujícím Předsedou, uřezat žákovi uši.

Avšak Ředitele viděla při psaní nápisu mladá učitelka, které se tento Ředitelův rebelský akt zalíbil natolik, že se do něj zamiluje. A Ředitel, jenž je zase polichocen jejím zájmem, se zamiluje do ní. Učitelka se však prohřeší proti vůli Předsedy a je potrestána výpraskem rákoskou. Ředitel se chce Předsedovi pomstít a to tak, že svede jeho snoubenku. - Jak se však ukáže, tato milenka nebyla i před setkáním s Ředitelem tak docela nevinná a vyspala se s již půlkou města, ale zejména ukula na Ředitele léčku, že je nucen s ní, ačkoliv se mu hnusí, s ní jednou týdně souložit. A to nikoliv pro její potěšení fyzické, ale jen proto, že se Ředitelovi hnusí a on s ní přesto musí pravidelně spát.

Do hlavní role lehce hloupého, žárlivého a podváděného Předsedy obsadil režisér Smoček Jaromír Jaromíra Dulavu, jenž celé představení herecky táhne. V další klíčové roli Ředitele byl původně obsazen charismatický Ondřej Vetchý, jenž se opět podobně jako Dulava se svou rolí velmi ztotožnil, ale vzhledem k časovému odstupu od premiéry v roce 2008 bylo herecké obsazení částečně proměněno a Vetchého nahradil Martin Finger, který roli Ředitele hraje s velkým odstupem je vidět, že mu osobně příliš nesedí. To velmi kazí celkový dojem z této břitké a velmi inteligentní komedie.