„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

Utrpení knížete Sternenhocha

Utrpení knížete Sternenhocha

Utrpení knížete Sternenhocha

Utrpení knížete Sternenhocha, nejslavnější dílo polozapomenutého českého filozofa Ladislava Klímy, jenž však po roce 1989 zažívá nebývalý věhlas. A jak Sternenhoch tak celé Klímovo dílo je všeobecně považováno za zcela svébytné, neinterpretovatelné, potažmo nedramatizovatelné a to včetně Klímova dramatu Matěj poctivý. Přesto se Utrpení knížete Sternenhocha dočkalo mnoha divadelních dramatizací (ba bylo i zfilmováno a to Janem Němcem), avšak tyto dramatizace doposud skončily s rozpaky ne-li pocitem trapnosti, kdy se úvodní čtenářské nadšení nepodařilo přenést do srozumitelné divadelní podoby. A i proto se Divadlo Komedie, respektive jeho kmenový režisér David Jařab vydal zcela vlastní cestou a z původního Klímova textu si vybral jen několik scén a celou inscenaci více než jako obvyklou honoraci Klímy pojal v intencích moderního divadla jako oslavu minimalistického divadla, bez kulis, bez hereckého přehrávání a s prohozeným jevištěm a dějištěm, kdy diváci sedí za oponou a krom úvodní scény se celá inscenace odehrává mezi obvyklými sedadly diváků, kde byly kulisy i obvyklé prostředky spojené s nasvícením scény nahrazeny tlumeným barevným světlem, které svou červenou, zelenou či žlutou barvou zdůrazňovalo atmosféru aktuálního děje.
Utrpení knížete Sternenhocha

Utrpení knížete Sternenhocha

Pro Jařabovu koncepci, která namísto vysvětlování a zasvěcování diváka do kontextu literární předlohy rozbila původní text do několika volně navazujících scén, je nejpříznačnější hned první scéna, ve které ráčkující kníže Sternenhoch v mysliveckém obleku - v podání Stanislava Majera - žádá o ruku Helgy jejího otce, zanedbaného opilce ve špinavé noční košili - hraje jej Jiří Štrébl, ale Jařab tuto klíčovou scénu románu zcela rozbil tím, že herci opouštějí své role, začnou se mezi sebou hádat, že ten druhý kazí jeho mistrovský dramatický přednes a své dialogy poté hned několikrát opakují, dokud herecký výkon toho druhého nepovažují za dobrý natolik, aby nesrážel naopak jejich vlastní herectví. - Celá tato scéna se odehrává v části hlediště před oponou, která se na konci dialogu rozevírá a zbytek inscenace je již hrán v hledišti.
Utrpení knížete Sternenhocha

Utrpení knížete Sternenhocha

Utrpení knížete Sternenhocha

Utrpení knížete Sternenhocha

Dalším geniálním Jařabovým nápadem, který umocnil svébytnost inscenace, bylo rozdělení postavy Helgy mezi dvě herečky, kdy Vanda Hybnerová hrála živou Helgu v rámci reminiscenčních scén ze vzpomínek knížete a Ivana Uhlířová zase mrtvou Helgu, jež se knížeti zjevovala jako přízrak. Jak asi lze očekávat, obě postavy se v mnoha scénách vzájemně potkávaly či se naopak neočekávaně se střídaly tak, že velmi záhy se v ději začne ztrácet i zasvěcený „klímolog“, což ale nijak nevadí celkovému dojmu, který Jařabovým autorským cílem bylo navodit neopakovatelnou atmosféru románu a nikoliv slovo od slova odříkávat jeho text.
Utrpení knížete Sternenhocha
Předloha: Ladislav Klíma (Utrpení knížete Sternenhocha)
Režie: David Jařab
Scéna: David Jařab
Kostýmy: Kamila Polívková
Dramaturgie: David Jařab
Hrají:
Martin Finger, Vanda Hybnerová, Ivana Uhlířová, Stanislav Majer, Jiří Štrébl, Roman Zach
20. dubna 2007, Divadlo Komedie v Praze.

Pavučina:

  1. Utrpení knížete Sternenhocha - anotace Pražského komorního divadla.
  2. Ladislav Klíma: Utrpení knížete Sternenhocha - celý text literární předlohy.
  3. Ladislav Klíma: Utrpení knížete Sternenhocha - recenze literární předlohy.
Tvé hlasování: Žádná Průměr: 5 (1 hodnocení )