04. Červenec 2009
Hamlet. To není pouhá hra. Hamlet je současně i divadelní normou. Divadlo, jež by neuvedlo Hamleta, není skutečným divadlem. - Tedy alespoň v této asociaci se mi jeví letošní premiérové uvedení Hamleta v rámci brněnského divadla Husa na provázku. V nastudování bez hlubších souvislostí, bez vyřčených otázek, bez odpovědí. Neboli Hamleta pro Hamleta, ale zejména pro své zviditelnění, kdy jako by se Huse zkrátil dech a tak na diváka vytáhla ten nejtěžší kalibr.
Nemá asi smysl více polemizovat nad dramaturgickou koncepcí současného uměleckého vedení divadla, protože žádná taková koncepce zkrátka není. Výběr repertoáru jako by byl tahán poslepu z klobouku, kdy pro ilustraci vyjímám premiéry z letošní sezóny 2008/2009:
• listopad 2008 - Cirkus Havel - lascivně pojaté varieté, jež více než na tvorbu Václava Havla, vsadilo na nostalgickou reminiscenci někdejších populárních hitů 60. - 80. let, Karlem Gottem počínaje, Martou Kubišovou konče.
• leden 2009 - Návštěvníci aneb Ko(s)mický komiks - další ze série básníka trapnosti Jiřího Jelínka, jež je vzdáleně inspirován humorem Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra, avšak bez náznaku humoru, nebo aspoň inteligentního pokusu o něj
• březen 2009 - Ubohá Rusalka bledá - faux pas hostujících bratří Formanů, kteří na se půdě Husy rozhodli nastudovat takřka plné libreto Dvořákovy Rusalky s tím, že se divák bude popadat za břicho smíchy tím, že herci provázkovského ansámblu budou pokoušet o operní zpěv. (Jistě, tato parodie s falešným zpěvem herců-nezpěváků by mohla být vtipnou při úvodní scéně, nikoliv však po dobu dvaapůlhodinového představení. Á propos, dám pětikorunu tomu, kdo zvládl představení shlédnout až do konce.)
Vezmeme-li si tedy jako srovnávací měřítko tři zbylé letošní premiéry, potom je Hamlet jednoznačně nejpodařenějším představením této sezóny, kdy jejího režiséra Jana Mikuláška nezbývá než pochválit, že přinejmenším odolal pokušení pojmout jej jako varieté a ostentativně zůstal „jen“ u formy komedie s náznaky pokusů o ironii.
Mikulášek dějové reálie Hamleta posunul někam do sedmdesátých let, kdy bychom mohli pokoje zámku klidně zaměnit za pokoje paneláku někde na sídlišti středně velkého města. Potažmo úmyslně držel herce zpátky tak, aby své role hráli pokud možno civilně, ba v dramaticky nejvýznamnějších pasážích jako by jen tak mimochodem zamumlali své dialogy. Oceněníhodný je i nápad podkreslit ty nejchmurnější pasáže sypáním hlíny, jež nejen opticky ale i zvukově a čichově asociovala přítomnost smrti. Co se však nepodařilo, bylo dotáhnout tyto střípky originálního pojetí do úplného konce, kdy nápadů bylo mnoho, ale chyběla jim jednotná režijní koncepce.
Představení tak působilo zcela chaotickým dojmem, pasáže, kdy Hamlet například jen tak mezi zuby procedil ono své „být či nebýt“, aby vzápětí v následující scéně herci zcela přehrávali.
Ale abych pouze představení nekřivdil, v inscenaci byly i velmi silné okamžiky, jež prozradily práci velmi nadějného režiséra, kdy lze očekávat, že Jan Mikulášek vyzraje a bude jednou patřit k české divadelní špičce. Avšak tady a teď je pro něj nejen Shakespeare ale i divadlo provázkovských rozměrů zcela nad jeho síly (a to se jednalo o hodinu zkrácenou verzi v překladu Zdeňka Urbánka - dnes se již prakticky na českých divadelních prknech nesetkáme s jinou verzí než tou od Martina Hilského).
Na samotný závěr nechávám hodnocení samotných herců, kteří, jak asi napovídá předešlý text, neměli svou roli nikterak usnadněnu, ale zvládli to se ctí. Mým osobním zklamáním byl výkon Jiřího Vyorálka v titulní roli Hamleta, který sice nepropadl, ale současně diváka ani nestrhl. Naopak vysokého ocenění si zaslouží Pavel Zatloukal v roli Claudia, jenž představení v několika částech doslova nesl na svých bedrech.
Autor: William Shakespeare
Režie: Jan Mikulášek
Scéna, kostýmy: Marek Cpin
Výběr hudby: Jan Mikulášek
Dramaturgie: Barbara Vrbová
Obsazení:
Hamlet - Jiří Vyorálek, Ofelie - Anežka Kubátová / Gabriela Štefanová, Claudius - Pavel Zatloukal, Gertruda - Ivana Hloužková, Polonius - Vladimír Hauser, Laertes - Robert Mikluš, Horacio - Tomáš Sýkora, Rozencrantz - Michal Dalecký, Guildernstern - Jiří Hajdyla, Kočující herci - Andrea Buršová, Michal Bumbálek, Anežka Kubátová / Gabriela Štefanová
Premiéra: 17. ledna 2009 v divadle Husa na provázku, Brno
nesuhlas
z recenziou vôbec nesúhlasím. Preklad Zdeňka Urbánka tam mal svoje miesto a umocnený "suchým" prednesom hercov zapôsobil (aspoň na mňa) silnejšie. To ako Hamlet hovoril notoricky známu repliku akoby mimochodom bol celkom vydarený moment.
Submitted by Kdokoliv
on St, 12/05/2010 - 23:30