„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

Lásky jedné plavovlásky

Lásky jedné plavovlásky

Lásky jedné plavovlásky

Asi první reakcí na zprávu o dramaturgickém záměru zdramatizovat v brněnském divadle Husa na provázku raný snímek Miloše Formana z roku 1965 Lásky jedné plavovlásky bylo naprosté zděšení, a to již proto, že tento snímek je jedním z nejcennějších klenotů české filmografie, ale také pro instituci Husy na provázku jako takové, kdy divadlo v současné době neoplývá režijním i hereckým potenciálem na takové úrovni, aby bylo možné tento vrcholný námět zvládnout bez necitelných uměleckých ztrát.
Lásky jedné plavovlásky

Lásky jedné plavovlásky

Po prvotním zděšení přirozeně následuje otázka, proč se Vladimír Morávek, jakožto umělecký šéf i hlavní režisér Husy do tohoto experimentu, který nemá nejmenší naději vyjít z přímého srovnání s Formanovou geniální filmovou podobou neposkvrněn, pouští. - Odpověď je nicméně nasnadě, Morávkova motivace je především zviditelnit a to jak sám sebe, tak divadlo Husa na provázku jako takové. Husa již dlouhodoběji hledá vlastní koncepci a zatím jen neúspěšně se snaží navázat na „provázkovský“ fenomén 70. a 80. let, kdy Provázek spoluurčoval vývoj soudobého českého divadla.
Lásky jedné plavovlásky

Lásky jedné plavovlásky

Předchozí Morávkovy pokusy, ať již to byla závěrečná část Dostojevského tetralogie Bratři Karamazovi: Vzkříšení či „remake“ legendární Balady pro banditu skončily se silnými rozpaky, nicméně podobně jako dramatizace Lásek plně splnily svůj účel - Husa se po letech dostala i na stránky celostátních deníků a alespoň na chvíli se vymanila ze své brněnské provinčnosti.
Pocity, se kterými jsem tedy k tomuto představení vstupoval, tedy kolidovaly někde mezi pochybnostmi a skepsí tak, že inscenace nemohla již nijak zklamat, ale pouze překvapit, potažmo mě vyvést z iluze. A představení opravdu překvapilo, kdy zvláště první část s kulisami zručské taneční zábavy se plně držela své filmové předlohy. Zátěž představení byla spíše než na hlavní hrdiny Mildu hraného Robertem Miklušem a Anduly v podání světlovlásky Anežky Kubátové či alternující tmavovlásky Anny Duchaňové rozložena na celý herecký ansámbl v čele s záložáckými „kocoury“ Jiřím Vyorálkem, Tomášem Sýkorou a obzvláště autentickým Janem Kolaříkem a představení kralovaly scény z taneční zábavy, jež dokázaly dostatečně suplovat Formanovu proslulou práci s neherci.
Nicméně v představení nastal naprostý zlom po přestávce, kdy se Morávek nejen velmi silně odklonil od původní předlohy, ale celou koncepci převedl od původní hořké ironie směrem ke komediální frašce, kdy sice pozadí politicko-společenských událostí let 1967-68, počínaje sjezdem spisovatelů až po srpnovou okupaci Československa pěti armádami okolních socialistických států, dodalo hře nostalgickou atmosféru, ale zcela nepatřičné vsuvky imaginární televize diváka napínaly až k samotné hranici nudy.
Lásky jedné plavovlásky jsou sice vrcholem nejen letošní provázkovské sezóny, ale současně nelze nepoznamenat, že tímto směrem cesta nepovede a současné divadlo je o něčem jiném než o parazitování na úspěšném díle jiných autorů. Představení typu Lásek či zmíněné Balady pro banditu zcela jistě patří spíše do repertoáru středoproudého Městského divadla.
Autor: Miloš Forman, Jaroslav Papoušek, Ivan Passer
Režie: Vladimír Morávek
Hudba: Martin Štědroň
Výprava: Martin Ondruš
Kostýmy: Eva Morávková
V hlavních rolích:
Robert Mikluš a Anežka Kubátová nebo Anna Duchaňová.
Premiéra: 16. listopadu 2007 v Brně.
Divadlo Husa na provázku, Brno
Tvé hlasování: Žádná Průměr: 4 (3 hlasy)