„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

Sherlock Holmes

Sherlock Holmes

Sherlock Holmes

Námět geniálního detektiva z pera Arthura Conana Doyleho, Sherlocka Holmese, sice patří mezi poměrně oblíbené, nicméně jeho dramatizace v experimentálně laděném divadle Husa na provázku vzbuzuje mnohé otazníky, jak se s ním dokázala režisérka a spoluautorka scénáře Eva Tálská vyrovnat, aniž by hra sklouzla k určité, byť divácky oblíbené, variaci s překvapivým tokem děje, avšak nic nadto.
A hned úvodem dodejme, že dramatizace této značně „provařené“ předlohy se nejen Evě Tálské podařila víc než, mohl kdo očekávat. Ba, ačkoliv je hra postavena na celkem pěti příbězích přímo inspirovanými Arthurem Doylem, stojí detektivní zápletka tak trochu stranou a více než geniálními dedukcemi slavného Sherlocka Holmese je divák od počátku pohlcen šarmantním Lubošem Veselým v hlavní roli, v jehož podání postava získala lehce ironizující nádech, ba s určitou nadsázkou lze Veselého více připodobnit k Jamesi Bondovi, což ostatně dosvědčuje i velký úspěch Veselého hereckých kreací u nejmladší části ženského publika.
S podobnou chutí si svou roli střihl i Petr Jeništa v navenek nevděčné a těžkopádné roli Dr. Watsona, jehož původní úlohu lehce přihlouplého nahrávače předvedl s velkou nadsázkou opět v lehce ironizující poloze. Ostatně podobně naladění byli i Alena Ambrová a Jiří Vyorálek, který speciálně dal hře onu lehce pálivou příchuť.
Nicméně jak bylo zdůrazněno úvodem, námět Sherlocka Holmese je sice divácky oblíbený, avšak dramatizovat jej tak, aby byla hra posunuta z čistě dějové roviny, vyžaduje skutečného mistra svého oboru. A hra vskutku srší mnoha skvělými nápady, počínaje geniálně vyřešenou scénou, kdy jsou bílé plochy původně představující interiér Sherlockova pokoje v mžiku přestavovány v tmavé exteriéry londýnských ulic či dalších interiérů a zase zpět. To vše v průběhu vlastního děje aniž by byla narušena divákova pozornost. Naopak, hra tak získala zcela nečekanou dynamičnost. Ostatně legendární se stanou i rychlé proměny kuchyňského stolu v tryskem uhánějící drožku s neviditelnými kulisami přejetého psa.
Ona britská strnulost, ba až suchost, původního námětu, pak byla ve hře krom hereckého přehrávání doplněna i velmi povedenými kostýmy, jež plnily stejnou roli jako dynamická proměna kulis - tedy odkládáním deštníků, holí, buřinek a kabátů byly zdůrazněny dějové předěly tak, že i bez vnímání vlastního děje, bylo vždy zřetelné odlišit, zda se momentální scéna odehrává v Holmesově pokoji či v exteriéru.
Hra Sherlock Holmes tvoří i při roztříštěnosti do pěti samostatných příběhů velmi kompaktním a divadelně velmi čistým dojmem, nicméně i přes mnohá divadelní oživení i ironický podtext, jež si bere na paškál původní kýčovitost a prostoduchost, se ve dvaapůlhodinovém představení nelze v několika okamžicích ubránit nudě a stereotypu.
námět: Arthur Conan Doyle
režie: Eva Tálská
scénář: Eva Tálská, Radan Koryčanský, Luboš Balák
výprava: Jana Zbořilová
hudba: Mario Buzzi
hrají:
Luboš P. Veselý, Petr Jeništa, Alena Ambrová, Eva Vrbková, Ivana Hloužková, Dita Kaplanová, Pavel Zatloukal, Jiří Vyorálek, Láry Hauser
Premiéra 3. dubna 2005 v Huse na provázku.
Zatím nikdo nehlasoval