„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

William Shakespeare

Romeo a Julie

Romeo a Julie

Kníže jako uklízečka, Kapulet a Montek sledují dechovku Josefa Zímy, Romeo se podroušený potácí z non-stop baru, Julie potají kouří ve svém pokojíčku a konečně scéna tvořená řadou překližkových skříní, které se proměňují v domy, v pokoje, ale slouží i jako průchozí dveře. - To vše jsou vnější kulisy inscenace klasického příběhu Williama Shakespeara Romeo a Julie, který dvacetisedmiletá režisérka Anna Petrželková rozbila na kusy, aby z něj znovuposkládala originální podobu nejznámějšího příběhu lásky, jež je namísto renezanční Verony umístěn do současnosti mezi paneláky někde na okraji města.
Marná lásky snaha

Marná lásky snaha

Mladý navarský král a jeho tři přátelé se rozhodnou založit akademii, kde budou po tři roky bez vnějších radostí a žen zejména studovat umění, vědu a filozofii. Avšak krátce po slavnostním slibu přijíždí na navarský dvůr francouzská princezna se svými třemi společnicemi, které jsou nejen krásné, ale i vtipné a především zcela neodolatelné tak, že je zaděláno na klasickou komedii plnou vtipných zápletek a slovních přestřelek. Autorem není nikdo jiný než klasik tohoto žánru nejpovolanější, William Shakespeare, a inscenaci nastudovalo královéhradecké Klicperovo divadlo.
Hamlet

Hamlet

Hamlet. To není pouhá hra. Hamlet je současně i divadelní normou. Divadlo, jež by neuvedlo Hamleta, není skutečným divadlem. - Tedy alespoň v této asociaci se mi jeví letošní premiérové uvedení Hamleta v rámci brněnského divadla Husa na provázku. V nastudování bez hlubších souvislostí, bez vyřčených otázek, bez odpovědí. Neboli Hamleta pro Hamleta, ale zejména pro své zviditelnění, kdy jako by se Huse zkrátil dech a tak na diváka vytáhla ten nejtěžší kalibr.
Večer tříkrálový aneb Co kdo chce

Večer tříkrálový aneb Co kdo chce

Jana Janěková se přes relativně značný počet televizních, filmových ale i divadelních rolí zapsala do povědomí širší divácké obce zejména svým hereckým „výkonem“ v někdejším pokusu televize Nova o americký sitcom v českém hávu, Nováci. Méně známé je pak již v posledních letech dominantnější specializace, co by divadelní režisérky a příležitostné dramaturgičky, kdy krom scén regionálních moravských divadel působí zejména jako vedoucí pedagožka, potažmo umělecká vedoucí, ateliéru muzikálového herectví divadelní fakulty JAMU v Brně.
Dvě divadelní premiéry her od stejného autora, v podání stejného režiséra a navíc v rozmezí jednoho měsíce, by bylo i přes zvuk jmen svých autorů, a to ať již Williama Shakespeara na straně dramatika, Oxany Smilkové jako režisérky, tak tvůrčího prostředí divadelního Studia Marta, smrtící kombinací, kdy se Hra na Leara s premiérou 4. září s Komedií omylů s premiérou 1. října opravdu překrývá.
První premiéra sezóny v mnohém předesílá, kudy a kam se bude divadlo odebírat. V případě Studia Marta v Brně má pak tato premiéra punc zcela zásadní, protože se pro většinu zúčastněných, tedy členů absolventského ročníku divadelní fakulty JAMU, jedná o de facto první veřejné krůčky po divadelních prknech a jednak má toto první představení charakter určité výkladní skříně, protože je velmi zdůkladna studováno a cvičeno takřka celý předchozí školní rok.
29. Prosinec 2008
Svět se mění, nicméně William Shakespeare zůstává a každá generace se s ním musí po svém vypořádat a zařadit do kontextu své doby tak, že jeho dílo nejen nerezaví, ale právě Shakespearovi náleží primát nejhranějšího dramatika vůbec. A byť v Jitru kouzelníků z pera Romana Sikory nezůstal z původního Shakespearova Macbetha kámen na kameni, nelze jej neporovnat, a to dodejme hned úvodem, s mnohem vydařenější Shakespearovskou interpretací na motiv Večera Tříkrálového (úvodní představení letošního absolventského ročníku JAMU) či dokonce s loňským Hamletem v podání HaDivadla, ke kterému má svou volností i nejblíže.
23. Prosinec 2008
Večer tříkrálový

Večer tříkrálový

Jako zjevení na divadelním nebi se jeví letošní premiérová inscenace Studia Marta v Brně Večer tříkrálový Williama Shakespeara, která s plnohodnotným zachováním originálních slovních přesmyček (scénář byl vytvořen s přihlédnutím k překladům Martina Hilského a Aloise Bejblíka) převedla původní středověký děj do nedaleké současnosti (přesněji do 30. let 20. stol.) tak, že společně se značným osekáním děje hra získala nejen žhavou aktuálnost, ale společně s komediální přímočarostí i podtext červené sexuální linie.
Král Lear

Král Lear

William Shakespeare se nedá ošidit a tak jako lze v jeho stínu dobýt svět, tak si mnoho herců v jeho plamenech popálilo svá z falešné slávy narostlá křídla. Jiří Pecha v hlavní roli Leara, na níž Shakespearovo nejlepší drama Král Lear stojí i padá, měl pak svou úlohu navíc ztíženu s neodbytným
18. Prosinec 2008
Hamlet

Hamlet

HaDivadlo v Brně již několik roků hledá svou vlastní tvář a i když se pohybuje na rozmezí experimentálního a tradičně laděného divadla, není ve skutečnosti ani jedním z nich. Divadlu dlouhodobě chybí silná vůdčí osobnost, jež by jasně vyprofilovala uměleckou koncepci a schází ji i osobnost na straně režie a dramaturgie. Ránou z milosti pak byl v uplynulých letech postupný odchod herecké výkladní skříně HaDivadla v osobách Pavla Lišky či Tomáše Matonohy a dalších.
A Šejkspír, byl dobrej básník?[1]
Letní Shakespearovské slavnosti mají za sebou již docela bohatou historii a od prvního představení Snu noci svatojánské (tehdy s vynikajícím Milošem Kopeckým) k letošnímu Romeu a Julii je už s čím srovnávat. Z účelové akce umělecky i lidsky, oživit Pražský hrad, se stala monumentální slavnost, jež je s napětím očekávána celou divadelní sezónu - letos hostovala již ve třech městech a nenechal si ji ujít ani průměrný konzument televizních zpráv. S přibývajícím počtem diváků však postupně klesá nabídka, a z původní myšlenky Slavností - představit Shakespearovo dílo v podání hned několika divadelních souborů, víceméně zůstává již jen hlavní letošní představení Romea a Julie a opakování loňského Hamleta.
21. Květen 2008