„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

Divadelní tragédie

Romeo a Julie

Romeo a Julie

Kníže jako uklízečka, Kapulet a Montek sledují dechovku Josefa Zímy, Romeo se podroušený potácí z non-stop baru, Julie potají kouří ve svém pokojíčku a konečně scéna tvořená řadou překližkových skříní, které se proměňují v domy, v pokoje, ale slouží i jako průchozí dveře. - To vše jsou vnější kulisy inscenace klasického příběhu Williama Shakespeara Romeo a Julie, který dvacetisedmiletá režisérka Anna Petrželková rozbila na kusy, aby z něj znovuposkládala originální podobu nejznámějšího příběhu lásky, jež je namísto renezanční Verony umístěn do současnosti mezi paneláky někde na okraji města.
Hamlet

Hamlet

Hamlet. To není pouhá hra. Hamlet je současně i divadelní normou. Divadlo, jež by neuvedlo Hamleta, není skutečným divadlem. - Tedy alespoň v této asociaci se mi jeví letošní premiérové uvedení Hamleta v rámci brněnského divadla Husa na provázku. V nastudování bez hlubších souvislostí, bez vyřčených otázek, bez odpovědí. Neboli Hamleta pro Hamleta, ale zejména pro své zviditelnění, kdy jako by se Huse zkrátil dech a tak na diváka vytáhla ten nejtěžší kalibr.
18. Prosinec 2008
Divadelní hra, dnes již klasika německého moderního divadla Tankereda Dorsta, Já, Feuerbach, prostřednictvím stárnoucího herce Feuerbacha navozuje atmosféru úzké hranice mezi genialitou a šílenstvím a ačkoliv je děj hry posazen do divadelního prostředí, divák si jej může interpolovat do jakéhokoliv oboru lidské činnosti.
Maryša

Maryša

Maryša sice patří mezi klenoty českého divadla, avšak rozhodně ne někam za vitrínu, ale na divadelní prkna, protože i těch 111 let, jež od její premiéry na scéně Národního divadla v roce 1894 uplynuly, ji nevzaly nic z její aktuálnosti a dramatičnosti, z níž ještě dnes i mnohému televizí otrlému diváku mrazí krev v žilách.
A Šejkspír, byl dobrej básník?[1]
Letní Shakespearovské slavnosti mají za sebou již docela bohatou historii a od prvního představení Snu noci svatojánské (tehdy s vynikajícím Milošem Kopeckým) k letošnímu Romeu a Julii je už s čím srovnávat. Z účelové akce umělecky i lidsky, oživit Pražský hrad, se stala monumentální slavnost, jež je s napětím očekávána celou divadelní sezónu - letos hostovala již ve třech městech a nenechal si ji ujít ani průměrný konzument televizních zpráv. S přibývajícím počtem diváků však postupně klesá nabídka, a z původní myšlenky Slavností - představit Shakespearovo dílo v podání hned několika divadelních souborů, víceméně zůstává již jen hlavní letošní představení Romea a Julie a opakování loňského Hamleta.