V noci jsem snil, že jsem motýlem

Podobně jako La Fabrika není jen divadelní scéna, ale multikulturní prostor mnoha uměleckých forem, není ani Pěna dní běžným divadelním představením, ale kombinuje v sobě prvky mnoha dalších žánrů tak, že blíže než k běžné divadelní inscenaci má charakter multimediální revue. - Ostatně i sám autor původního literárního námětu Boris Vian se více než za literáta, považoval za jazzového hudebníka či patafyzika a literaturu bral zejména jako zdroj své obživy. - Inscenace tak díky minimalistické scéně, jíž tvoří jen elipsovitě napjaté plátno, na které jsou promítány vizuální obrazy dokreslující aktuální téma hry, důrazem na hudební podkreslení, extravagantní kostýmy i neherecký projev pětice herců spíše připomínala představení sesterského Cirku La Putyka.

Pěna dní je vedle novely Naplivu na vaše hroby Vianovo nejznámější a čtenářsky nejpřístupnější dílo. Avšak pro Vianův příklon k patafyzice, jež kombinuje dada a surrealistické prvky, není nikterak jednoduché jej bez ztráty původního ironií pokresleného humoru převést i do dramatického útvaru. - V českých zemích je to však u díla Pěna dní již třetí inscenace - ta první byla zinscenována v roce 1989 v Olomouci, v roce 1994 byla dokonce uvedena jako muzikál a konečně v roce 2012 se dramatizace ujal režisér Jiří Havelka, jenž přes velmi obsáhlé škrty v původním textu dokázal zachovat původní smysl, podtext ale i Vianův hraniční humor.

Původní Vianův text se soustředí na dvojici mileneckých párů - Chloé s Colinem a Alise s Chickem, jež v představení hrají sedmnáctiletí studenti herecké konzervatoře - Adam Mišík, Sáru Sandeva, Jan Komínek a Anna Kadeřávková. Sázkou na mladí a hereckou nezkušenost této mladé čtveřice se tak Havelka elegantně vyvaroval patosu, kdy jistá strnulost herců působí velmi přirozeným dojmem. Jako nosnou osobnost inscenace však Havelka angažoval takřka o generaci staršího zkušeného matadora Pavla Lišku, jenž v několika navenek vedlejších rolích celé představení vedl, dával mu tempo i humor. Ostatně Havelka a Liška se velmi dobře znají například z divadla Na zábradlí, kde uvedli velmi podobnou bláznivě laděnou komedii Ubu se baví. Sám Havelka pak tento svůj charakteristický typ autorsky pojaté režie úspěšně uvedl mimo jiné v Dejvickém divadle - konkrétně v inscenaci Černá díra - či ve Studiu Ypsilon.