V noci jsem snil, že jsem motýlem

Lermontovova Maškaráda je tuto sezónu 2004/05 již třetí premiérou Městského divadla. Po poněkud vyčpělé a nudné inscenaci jinak výborné konverzační hry Toma Stopparda Arkádie a věrné kopii Formanovy filmové verze muzikálu Hair, ze strany Městského divadla bez špetky vlastní invence, by se mohlo zdát, že Maškaráda konečně napraví letošní reputaci. Ale pokud je Maškaráda jedno z vrcholných děl ruského romantismu a dalo by se předpokládat, že zápletka, tragédie a celkový spád i náboj hry musí díky genialitě autora zvládnout i ochotnické divadlo, tak nás Městské divadlo vyvedlo z iluze a dokázalo, že pokazit se dá zcela vše.

A tragické bylo na tomto „kusu“ zcela vše. Počínaje režisérským ztvárněním, které dokázalo silný příběh vášně a žárlivosti zcela pohřbít tak, že vyplynul do ztracena, přes statické výkony herců, jež v závěru hry navíc dostaly patetický a křečovitý odstín, až po nesmyslně vyřešenou scénu, která byla vytvořena ze systému posuvných dveří, jež byly pro jednotlivá dějství posouvány tak, aby se v divákovi vytvořila iluze změny kulis, avšak bylo dosaženo zcela opačného rušivého efektu.

Divadelní koncepce Městského divadla je, jak se alespoň nezaujatému a laickému diváku zdá, založena na zprostředkování již osvědčených titulů, které se snaží podat přívětivou a nenáročnou formou tak, aby si lístek koupil i televizní hltač telenovel a odcházel s pocitem velkého kulturního zážitku. Avšak, jedná-li se o lehce náročnějšího diváka, který do divadla nechodí jen jako v rámci svého společenského a kulturního života, bude přinejmenším šokován. Ne, nemám nic proti amatérskému ochotnickému divadlu a právě naopak mu velmi fandím, ale to co předvádí Městské divadlo, se víc hodí pro dabing jihoamerického stodílného seriálu.

Tragickým hereckým výkonům v Maškarádě dominovaly zejména herci v hlavní rolích Arbenina, Niny a Kníže Zvjozdiče. Měl-li být Kníže Zvjozdič ve svém originále lehkomyslným a horkokrevným svůdcem, stal se v podání Petra Štěpána oplzlým člověkem bez morálky. Arbenin, bývalý hazardní hráč a účastník všech flámů, který ani na stará kolena neztratil nic ze svého mladického entuziasmu, ale zmoudřel svatbou se svou krásnou mladou manželkou, nebyl v podání Karla Janského nic víc než starým dědkem v jehož podání se žárlivé podezření a vražda stala pouhou fraškou. Ale zcela nejhorší byla Alena Antalová v roli Niny, jež od začátku do konce budila jen soucit, co to na ty prkna vypustili za kus dřeva. Ladislavovi Kolářovi v roli Kazarina evidentně svědčí rozhlasové hry či dabing, pro divadlo se však zcela nehodí, ale s podivem bylo, kolik herců bylo nutné pro tuto hru uplatnit, když řada z nich neřekla ani onen pověstný jeden štěk. Jediné dobré herecké výkony tak podal jen Erik Pardus (Šprich) a Irena Konvalinová (Baronesa Štralová).