V noci jsem snil, že jsem motýlem

Mary je osmiletá boubelatá holčička z předměstí Melbourne, má ráda čokoládu, seriál Noblíci a zejména má spoustu otázek, na které ji nikdo není schopen odpovědět. - Maminka Vera se každodenně utápí v cherry a svět tatínka Noela se zúžil pouze na jeho zálibu ve vycpávání zvířat. Jednoho dne Mary na poště vytrhne list z telefonního seznamu New Yorku, náhodně si vybere jméno Maxe Horowitze a napíše mu dopis. Max je čtyřiačtyřicetiletý Žid s Aspergerovým syndromem a dalo by se říci, že Mary a Max nemají vůbec nic společného. Ale jejich dopisové přátelství, které započalo v roce 1976, kdy bylo Mary osm let, vydrželo celých osmnáct let do roku 1994, kdy Max umírá a to jen několik hodin předtím, než jej Mary přijede poprvé navštívit.

Přátelství mezi Marym a Maxem projde dvěma velkými zkouškami - nejprve se Max odmlčí na několik měsíců poté, co je zavřen do ústavu pro choromyslné, podruhé poté, když mu Mary pošle otisk své dizertační práce ze sociologie, kterou napsala o Aspergerově syndromu a to na základě Maxových dopisů. Tato druhá přestávka trvá několik let a je přerušena až příjezdem Mary do New Yorku.

Autorem, režisérem, scénáristou a výtvarníkem tohoto velmi inteligentního filmu s jak sazemi černým humorem a originální výtvarnou technikou s modelováním postaviček z plastelíny je australský univerzální umělec Adam Elliot. V příběhu Mary a Maxe Elliot do šíře rozvedl svůj krátkometrážní film Harvie Krumpet z roku 2003, za který obdržel i filmového Oscara. Harvie Krumpet byl inspirován osudy Elliotova kamaráda, který žije v New Yorku a trpí Aspergerovým syndromem.

Mary a Max je tedy volně inspirován skutečnou předlohou, Elliot jej ale převedl do humorné roviny se sarkastickým ale současně velmi citlivým humorem. Snímek přirozeně sklidil řadu ocenění na nejprestižnějších filmových festivalech v čele s hlavní cenou Mezinárodního festivalu animovaných filmů v Annecy.