V noci jsem snil, že jsem motýlem

Ač se Akira Kurosawa svého světového věhlasu a proslulosti dočkal se svými válečnými velkofilmy s inspirací v japonské historii, přinejmenším pozoruhodné jsou i jeho příspěvky do kategorie neorealismu. Snímek Toulavý pes pak navíc Kurosawa rozšířil i o v té době velmi módní filmový postup později nazvaný noir ale i motivy z italského neorealismu.

Filmové labužníky pak jistě nenechá v klidu fakt, že hlavní roli detektiva kriminální policie Murakamiho Kurosawa svěřil svému dvornímu herci Toshirô Mifune, se kterým je spojena vůbec nejlepší část Kurosawovy filmografie.

Přes ústřední detektivní zápletku, kdy je Murakamimu v tramvaji ukraden služební revolver, kterým je později spácháno několik přepadení a vražd, by bylo přinejmenším fatálním omylem sledovat film konzumentsky v čistě dějové linii, protože jak již naznačuje neorealistický postup, Toulavý pes je vynikající sonda do sociálního podhoubí poválečného Japonska s mnoha pro Evropana velmi stěží luštitelnými symbolickými náznaky a odkazy.

Toulavý pes se „dočkal“ i dvou, přirozeně ne tak zdařilých, přepracování - Nora inu z roku 1973 v režii Azumy Morisakiho a amerického Too Much Sleep z roku 1997.