V noci jsem snil, že jsem motýlem

Osmdesátá léta jsou v Kurosawově tvorbě ve znamení dvou velkoryse koncipovaných snímků, Kagemuša z roku 1980 a Ran z roku 1985, jež se staly de facto vzorem pro celou kategorii východoasijských akčních snímků. Avšak přes důraz na vizuální složku s vířivou hrou barev, precizně zrežírované scenérie hromadných přesunů vojsk, ale i pro Evropana velmi autentickým výletem do nitra japonských dějin toho oba snímky nemají příliš mnoho co nabídnout. Ba chybějí jim ty nejzákladnější aspekty slavných Kurosawových snímků v čele s důrazem na individuální herecké výkony, psychologii jedince, ironický podtext, ale i morálně filozofické poselství tak, že oba snímky začnou svého diváka poměrně záhy nudit.

Jistě, například počáteční šestiminutový záběr kamery na mlčící trojici mužů, nemá ve světové kinematografii obdoby a svého diváka tak velmi nenásilně vpravuje do japonských společenských reálií. Obdobu budeme též velmi těžce hledat pro nákladnou výpravu a kostýmy s důrazem na nejmenší detaily. Obdivuhodné je i autentické zachycení historických událostí období Sengoku (též zvané období válčících států). Avšak obávám se Kurosawa nemá prvoplánovitou velkolepost, ba cílenost na americké publikum, prostě v krvi a tak lze Kagemušu ale i Ran více charakterizovat jako večírek na rozloučenou.

Původní producent Toho Studios nebyl schopen snímek finančně utáhnout a tak za dokončením snímku stojí dva velcí Kurosawovi obdivovatelé, George Lucas a Francis Ford Coppola.