V noci jsem snil, že jsem motýlem

Filmy Akiry Kurosawy lze rozdělit do dvou základních kategorií - na snímky historické na snímky reflektující sociální tématiku, pro kterou je film Žít příklad snad vůbec nejukázkovitější. Svůj scénář příběh, převedený do poválečného Japonska, založen na motivy povídky autority vůbec nejvyšší - Lva Nikolajeviče Tolstého.

Hlavní roli Kanjiho Watanabeho, stárnoucího byrokrata, který se poté, co se dozví svou diagnózu, že mu zbývá již jen několik posledních měsíců života, rozhodne radikálně změnit svůj život, či lépe dohnat doposud zakázané pokušení v podobě nezávazné zábavy, flámování, tance, alkoholu a lehkých žen. Již po první probdělé noci však zjistí, že to pro něj není to pravé a jako na svou společnici se upne na jednu mladou ženu, jež kolem sebe šíří radost do života. Nakonec se však rozhodne, že oněch několik zbývajících měsíců svého života oddá alespoň jednomu dobrému skutku, který by jej svým způsobem učinil nesmrtelným - ve vzpomínkách těch, kterým pomohl. Přes neochotu celého svého úřadu a zvláště svých nařízených, kteří se uprostřed volebního období nechtěli pouštět do žádných větších investic, protože nebudou zúročeny odevzdanými hlasy voličů, prosadí projekt rekultivace městské laguny plné odpadků i jedovatých komárů v dětské hřiště.

Nesmírné úsilí, které tomu Kanji Watanabe věnoval, je divákovi odhaleno až v rámci jeho posmrtné slavnosti, kdy se lehce přiopilí kolegové z úřadu vzbouří proti svému vedení, které si Watanabovu práci bez skrupulí přivlastnilo za vlastní, a ve vzpomínkách jednotlivých smutečních hostů je před divákem, ale i Watanabovým synem, který nevěděl nic ani o otcově nemoci ani o jeho heroické snaze změnit tento svět v něco lepšího, ba pokládal jej za ochmelku a děvkaře, postupně odhalen celý Watanabeho příběh.

Hlavní a zcela klíčovou roli Kanji Watanabeho Kurosawa svěřil tehdejší japonské filmové hvězdě první velikosti Takashimu Shimuramu, který se proslavil zejména jako samurajský vůdce z nejslavnějšího Kurosawova díla Sedm samurajů.

Jistě ne bez zajímavosti je i samotná laguna, kterou filmový Watanabe přeměnil v dětské hřiště - jako hlavní kulisa se objevila již o čtyři roky starším snímku Opilý anděl, kterým se Kurosawa poprvé etabloval jako režisér kvalit světového formátu, shodou okolností rovněž s Takashim Shimurou v hlavní roli.