„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

Akira Kurosawa: Žiji ve strachu

Akira Kurosawa: Žiji ve strachu

Akira Kurosawa: Žiji ve strachu

Asi ne náhodou je téma atomového výbuchu v japonské kinematografii přítomno jako jedno z opakovaně nejvíce zpracovávaných témat. Akira Kurosawa, jakožto nejlepší japonský filmový tvůrce všech dob, se k tomuto tématu vyjadřuje hned nadvakrát: ve svém relativně raném snímku z roku 1955, Žiji ve strachu, a podruhé se k němu vrací až v samotném závěru svého života i díla, v jednom ze svých Snů z roku 1990.
Akira Kurosawa: Žiji ve strachu

Akira Kurosawa: Žiji ve strachu

Vysloví-li se Kurosawa, první asociací, jež se mnohému z diváků vybaví, je Kurosawův dvorní herec Toshirô Mifune. A právě patří-li snímek Žiji ve strachu do síně slávy světové kinematografie, pak pro zcela bezprecedentní herecký výkon jakým Mifune, v době natáčení pětatřicetiletý, ztvárnil sedmdesátiletého patriarchu rodiny Kiichiho Nakajimiho.
Nakajimi po prožitku atomových výbuchů v Hirošimě a v Nagasaki a eskalujícím konfliktem v Korei s hrozbou apokalyptické třetí a poslední světové války, žije v permanentním strachu a proti vůli své rodiny je rozhodnut prodat rodinný ocelářský podnik a emigrovat do Argentiny, která je, jak alespoň věří, nejvíce vzdálena možnému radioaktivnímu spadu.
Akira Kurosawa: Žiji ve strachu

Akira Kurosawa: Žiji ve strachu

Tento konflikt graduje až k soudnímu procesu zbaven veškerých svých práv. Následující noci pak ocelárnu podpálí. Z následného šoku, poté, co si uvědomí, že takto nejen ztratil veškerý majetek, ale i vzal práci svým dělníkům, se již nevzpamatuje a konec svých dnů dožívá v psychiatrické léčebně s iluzí, že země byla zcela zničena sérií odvetných atomových úderů.
Akira Kurosawa: Žiji ve strachu

Akira Kurosawa: Žiji ve strachu

Krom ohromujícího výkonu zmíněného Toshirôho Mifuneho i hereckých výkonů v ostatních rolích, ve snímku pro Kurosawu zcela charakteristicky dominuje velmi kvalitní kamera v rukou Asakazua Nakaiho tak, že výsledek nenechá nikoho na pochybách, s režisérem jakých kvalit má tu čest se seznámit.
生きものの記録, Ikimono no kiroku, Japonsko, 1955 (103 min.)
Režie: Akira Kurosawa
Předloha: Fumio Hayasaka, Akira Kurosawa
Scénář: Hideo Oguni, Shinobu Hashimoto
Hudba: Fumio Hayasaka, Hachiro Matsui, Masaru Satô
Kamera: Asakazu Nakai
Kostýmy: Miyuki Suzuki
Hrají: Toshirô Mifune … Kiichi Nakajima, Takashi Shimura … Domestic Court Counselor Dr. Harada, Minoru Chiaki … Jiro Nakajima, Eiko Miyoshi … Toyo Nakajima, Kyôko Aoyama … Sue Nakajima, Haruko Togo … Yoki Nakajima, Noriko Sengoku … Kimie Nakajima, Akemi Negishi … Asako Kuribayashi, Hiroshi Tachikawa … Ryoichi Sayama, Kichijiro Ueda … Mr. Kuribayashi father, Eijirô Tono … Old man from Brazil, Yutaka Sada … Ichiro Nakajima, Kamatari Fujiwara … Okamoto, Ken Mitsuda … Judge Araki, Masao Shimizu … Yamazaki, Yoshi's husband (as Gen Shimizu), Atsushi Watanabe … Factory Worker Ishida, Kiyomi Mizunoya … Satoko, Toranosuke Ogawa … Hori, the lawyer, Nobuo Nakamura … Psychologist, Bokuzen Hidari … Landowner, Saoko Yonemura … Taeko, Yoshio Tsuchiya … Factory Worker After Fire, Akira Tani … Chunky Jailbird, Kokuten Kodo … Workers' Older Family Member, Kazuo Kato … Susumu, Senkichi Omura … Skinny Jailbird
Tvé hlasování: Žádná Průměr: 4 (1 hodnocení )