V noci jsem snil, že jsem motýlem

Mladému rumunskému režisérovi (ročník 1975) Corneliu Porumboiuovi se ve snímku 12:08 na východ od Bukurešti podařilo to, na co si česká kinematografie počká možná ještě celou jednu generaci - v geniální satirické zkratce shrnul necelé dvě dekády společenského vývoje, jež následoval po pádu tyrana Nicolae Ceauşescu. Snímek pak plně zapadá do novodobé rumunské vlny, která si nejen postupně podmaňuje světové filmové festivaly, ale zejména spoluvytváří pohled západního světa na onen chladný a šedivý východní blok, ve kterém typický západní divák nijak nerozlišuje mezi Rumunskem a třeba právě Českou republikou a to zvláště s přihlédnutím k faktu, že česká kinematografie za poslední dvě dekády nevyprodukovala jediný snímek, který by dokázal oslovit zahraniční publikum či dokonce zabodoval na nějakém filmovém festivalu. (V zahraničních médiích byl snad nejvíce recenzován „dokument“ Český sen Filipa Remundy a Víta Klusáka, zatímco u českého diváka úspěšné snímky, jež typicky těží z primitivní ostalgie v čele s oskarovým Koljou či celou produkcí Jana Hřebejka nezaznamenaly žádný ohlas.)

Corneliu Porumboiu se tak se snímkem 12:08 na východ od Bukurešti zařadil mezi další mezinárodně úspěšné režiséry à la Cristian Mungui a jeho 4 měsíce, 3 týdny a 2 dny nebo Cristi Puiu a jeho Smrt pana Lazaresca. (V této souvislosti si neodpustím ani srovnání na úrovni literární, kdy česká literatura za posledních 2O let opět nevyprodukovala osobnost či nadčasovou knihu, jež by dokázala oslovit mezinárodního čtenáře a to opět na rozdíl od literatury rumunské v čele se Simionem Výtažníkem od Petru Cimpoeşu.)

Leitmotivem snímku je televizní diskuze v lokálním kanálu nevelkého městečka kdesi na východ od Bukurešti, která má objasnit, zda byla ve městě revoluce nebo zda se demonstrace dne 22. prosince 1989 sešla až poté, co Ceauşescu v přímém televizním přenosu ve 12:08 utekl helikoptérou ze svého prezidentského paláce - tedy zda se ve městě našel alespoň jeden hrdina, který riskoval zmlácení ze strany rumunské tajné policie Securitate. - Zde se opět nabízí nezdvižená rukavice pro podobné zhodnocení na české scéně, a to zda Češi byli hrdinové, nebo zda také čekali až komunistický režim padne sám a do ulic se vyrojili až poté, co bylo rozhodnuto a vytroubeno dokonce i cenzurovanou televizí…

Avšak Porumboiuovým záměrem neměla být společensko-politická kritika, naopak obligátní otázka, zda je typický Rumun „zbabělec či hrdina“ je jen výchozím bodem pro mapování stavu rumunské společnosti 16 let poté, kdy mladou generaci revoluce nezajímá a ta stará se cítí podvedena a nostalgicky vzpomíná na staré pořádky. - Zde si opět nelze nepovšimnout naprosté shody se stavem české společnosti, kdy lze parafrázovat, že si celý východní blok, od Prahy po Kyjev prožívá totéž zklamání a letargii.

Společenskou náladu, i fakt, že se přes zdánlivě překotný vývoj toho moc nezměnilo Porumboiu ilustruje v průběhu jednoho dne tří postav, které se zúčastní televizní diskuze - majitel televizní společnosti, bývalý inženýr v zkrachovalé textilce a nyní samozvaný novinář, který se snaží o intelektuální vzhled tím, že zkomoleně cituje z výroků antických mudrců; důchodce, jenž se po smrti ženy uzavřel ve svém bytě a konečně učitel na místním gymnáziu, který je proslulý alkoholik. To vše podkresleno výjevy jak z rodinného života tak zejména telefonáty do živého televizního vysílání, které svou bezelstnou naivitou, amatérstvím i „neherectvím“ zúčastněných herců evokuje slavné filmy Miloše Formana ze 60. let.