V noci jsem snil, že jsem motýlem

Autorský snímek Davida Ondříčka má v české kinematografii velmi výsadní postavení: Jako vůbec první český film reflektuje moderní českou hudební scénu, ba film je na moderní taneční hudbě do značné míry i postaven a tvoří v něm klíčový element. David Ondříček pro zkomponování hudebního doprovodu oslovil skupinu Colorfactory, jež se sice záhy poté rozpadla, ale její frontman Jan P. Muchow se stal dvorním autorem hudby pro celou další generaci filmových tvůrců - k dnešnímu dni tak má na svém autorském kontě hudbu k takřka třiceti filmům.

Ba, Ondříčka Muchow a jeho kolega z Colorfactory Jan Čechtický zaujali natolik, že je byť jako naprosté neherce obsadil do hlavních rolí, což celému filmu dává jeho charakteristický rys civilnosti a citové intimity. Do dalších rolí pak Ondříček obsadil Táňu Vilhelmovou, jež v té době měla za sebou jediný film a to Indiánské léto Saši Gedeona, ale svým opět civilním herectvím bez přehrávání celý snímek táhla a její role naivní Anny patří mezi to nejlepší, co kdy natočila. Vilhemovou pak velmi zdatně doplňuje i Martin Myšička, dnes herecká hvězda Dejvického divadla, a to pro něj ve velmi netradiční roli duševně nevyrovnaného homosexuálního milence a prostituta. A konečně, produkce tohoto nízkorozpočtového filmu, jež měl být původně natočen jako televizní inscenace ostravskou televizí, se ujala dnes již protřelá producentská dvojice Petr Oukropec a Pavel Strnad v čerstvě založené společnosti Negativ.

Anna (Tatiana Vilhelmová) se rozhodla utéct z vojenského gymnázia, kam musí chodit na příkaz svého lampasáckého otce, a při autostopu ji zastaví lehce šílený Speedy (Jan Čechtický), který ji odveze do Prahy. Speedy se baví Anninou naivitou, kterou považuje za projev holky „z vesnice“ a seznámí jí se svým bratrem, introvertním Filipem, se kterým Anna záhy naváže sympatie tak, že přespí v jeho bytě, kde krom Filipa také bydlí Speedy, poněkud zvláštní dívka Irma (Kateřina Winterová) a dále Kytka (Martin Myšička), který však Anninu přítomnost nese velmi nelibě, protože se bojí, aby mu Anna nepřebrala jeho milence Filipa.

A právě postupné navazování velmi křehkého milostného vztahu mezi Annou a Filipem tvoří leitmotiv celého filmu. Původně naivní a ze všech kamarádů nejmladší Anna se postupně ukáže jako nejsilnější osobnost, jež záhy odhalí podstatu pražského povalečského způsobu života a po několika příhodách s drogami, s náboženským fanatickým šílencem, jež měl být hvězdou jednoho večírku a dále poté, co jí i Filipa v žárlivé scéně napadne Kytka nožem, z Prahy zase odjíždí.

Film je sice ve svém celku velmi nevyrovnaný, kdy se například herectví Táni Vilhelmové sráží s patetickým neherectvím Jana Čechtického, či je film srážen několika nevěrohodnými dramatickými scénami (například fanatik na večírku, jež o sobě tvrdil, že je Ježíš Kristus; marihuanový dýchánek či hádka homosexuálních milenců), ale v celkovém dojmu působí velmi komorně a i dnes, po více než patnácti letech neztratil nic ze své generační výpovědi a patří tak mezi kultovní filmová díla.