V noci jsem snil, že jsem motýlem

Výchozí zápletka snímku Françoise Ozona Pod pískem vychází z režisérova zážitku z dětství, který sám komentuje: „Při natáčení tohoto snímku jsem byl inspirován událostí, která se stala, když jsem byl malý. Byl jsem na pláži s rodiči, často jsme tam viděli postarší manželský pár. Jednoho dne se šel muž koupat a už nikdy se nevrátil. Helikoptéry ho všude hledaly a nikdo se pak již nechtěl jít koupat, často jsem myslel na tu ženu, jak se vrací sama do svého domova, pouze s manželovými věcmi, a ptal jsem se sám sebe, co se dále odehrávalo. Existovalo pro mne mnoho možností toho, co se stalo - manžel se mohl utopit, nebo dokonce utéct.“

A skutečně Ozon se ve snímku nesoustředil na samotnou událost, kdy Jean Drillon zmizel poté, co si šel zaplavat v moři, ale ve filmu se soustředí pouze na postavu jeho manželky Marie Drillonové, kterou excelentním způsobem ztvárnila anglická herečka Charlotte Rampling.

V souladu z Ozonovými představami z dětství, si Marie odnese z pláže manželovy věci, zamkne letní dům, ale ve své mysli si fakt, že by se její manžel, se kterým měla velmi intenzivní citový vztah, utopil, nechtěla skutečně připustit.

Po návratu do města se zpráva o smrti Jeana přirozeně rozšíří mezi široký okruh přátel i známých, ale Marie při rozhovorech mluví o Jeanovi jako by byl živý a čekal na ni doma. - Což se v jejích představách opravdu děje a poté, co si Marie začne milostný románek s o něco mladším Vincentem, chová se, jako by byla žila v milostném trojúhelníku s manželem i milencem.

A když je Jeanovo tělo po několika měsících z moře vyloveno, Marie při identifikaci tvrdí policii, že se nejedná o Jeana a to přesto, že identitu potvrdil jak test DNA, tak další znaky jsou jsou plavky či hodinky na rukách. Marie tak společně s Jeanovou matkou přijmou verzi, že Jean utonutí pouze fingoval a tímto způsobem tak utekl ze svého poněkud stereotypního a nudného života.