V noci jsem snil, že jsem motýlem

Chance je silně mentálně retardovaný, neumí psát ani číst, od svých deseti let již celé půlstoletí nevyšel z domu, ve kterém pracuje jako zahradník a stará se malou zahradu a drobnou květenu v domě. Jeho jedinou zálibou je televize, která mu zprostředkovává styk s vnějším světem, i když je přirozenou otázkou nakolik dokáže vysílaným obrazům porozumět. Jednoho dne majitel domu zemře, a Chance, jenž nemá žádnou identitu, doklady, ani pomyslné papíry na hlavu musí z domu odejít do světa, který zná právě jen prostřednictvím obrazovek.

Chance neví, co jsou to peníze, neví, jak získat jídlo, neví prostě o vnějším světe, od kterého byl takřka celý život izolován v uzavřeném skleníku, dočista nic. Před prodejnou s televizory jej porazí limuzína a i když se Chancemu takřka nic nestane, Eva Randová se nenechá odbýt a aby se vyhnula žalobě a odškodnému jenž od velmi seriózně oděného Chanceho očekává, namísto do nemocnice jej odveze do honosného sídla za městem, kde na vzácný druh leukémie umírá její manžel a v domě je tak k dispozici doktor, lékařský personál i vybavený operační sál.

Chance se představí jako zahradník, což je panem a paní Randovými interpretováno jako přímení. Z Chancových prostých takřka dětských vět pan Rand dedukuje, že Chance je významný průmysník a podnikatel, jenž vlivem španých zákonů přišel o všechno. Chancova prostota a upřímnost je považována za projev geniality tak, že pan Rand druhého dne představí Chanceho - pana Zahradníka samotnému prezidentovi Spojených Států, který Randeho navštívil, aby od něj získal radu, jak nejlépe řešit probíhající ekonomickou krizi.

Prezident se v rámci společenské etikety zeptá na radu i Zahradníka, jenž po dlouhé odmlce, jež je považována za projev hlubokého přemýšlení, odpoví o tom jediném, co v životě zná - o zahradě: „V zahradě všechno roste podle toho, jaké je období. Není jen jaro a léto, ale také podzim a zima. A po nich zase jaro a léto. Pokud nejsou poškozené kořeny, je všechno v pořádku a dobře to dopadne.“ A tuto větu, mírně upravenou do ekonomického názvosloví, prezident večer cituje v ostře sledovaném televizním projevu.

Ze Zahradníka se tak okamžitě stává žádaná osobnost, ekonomické noviny jej považují za předního prezidentova ekonomického poradce tak, že bezelstný Chance svolí k televiznímu interview, kde na ekonomické otázky opět odpovídá jednoduchými sentencemi o zahradě, což je moderátorem i televizními diváky interpretováno jako projev hlubokomyslného mudrce. Chance je považován za nejpřednějšího odborníka v zemi, z jeho úsměvu Mony Lisy je dedukováno, že plynně mluví sedmi jazyky a není tématu, jemuž by nerozuměl více, než všichni ostatní dohromady. Navíc se z Chanceho, jenž je intelektem i pohlavním rozvojem na úrovni dítěte, stává sex idol žen.

Novináři, ale i FBI, CIA ale i tajné služby všech významnějších států, se přirozeně snaží pátrat po Zahradníkově minulosti, ale jak bylo zmíněno, Chance takřka celý život strávil v domě, kde žil sám jen se svým opatrovníkem a spoluhovačkou, nebyl nikdy úředně hlášený, nikdy nebyl u lékaře, nikdy nevlastnil kreditní kartu, řidičský průkaz, sociální či zdravotní pojištění či pas, na sobě a ve svém kufru měl oblečení, které bylo ušito ve 30. letech firmami, jež již několik desítek let neexistují. - To vše bylo opět interpretováno jako projev Zahradníkova génia tak, že se o něm záhy začně mluvit jako o velmi žhavém kandidátovi na prezidenta…

Tolik stručný děj útlé novely Jerzyho Kosinského z roku 1971, kterého se slavnému britskému herci Peteru Sellersovi a již méně slavnému americkému režisérovi Halu Ashbymu podařilo přemluvit k tomu, že nakonec svolil ke zfilmování, ovšem pod podmínkou, že sám napíše scénář. Vznikla tak jedinečná satira na svět ovládaného veřejným míněním, médii a zejména televizí.

Velmi náročné role Chanceho - Zahradníka se ujal Peter Sellers, jenž byl znám svým potencionálem charakterního herce, avšak mnohem více proslul svou rolí potrhlého komisaře Clouseau z filmové série o Růžovém panterovi. Mohlo by se zdát, že nemůže být nic jednoduššího než zahrát roli retardovaného idiota, ovšem pravdou je přesný opak, kdy herci mají sklon k přílišnému přehrávání, příliš zdůrazňují vnější gesta a zcela zapomínají na to, že autentická idiocie musí být hrána zevnitř tak, aby na diváka namísto gest zírala naprostá mentální prázdnota. A právě v tomto duchu Chanceho pojal Peter Sellers, jenž se svou postavou doslova srostl a jeho herecký výkon patří k nezapomenutelným filmovým zážitkům.

Ale film je v prvé řadě kolektivní dílo, v tomto případě dílo do sebe mimořádně dobře zapadajících osobností v čele s autorem předlohy i scénáře Jerzym Kosinskim, režisérem Halem Ashbym a herci v možná poněkud nevděčných úlohách Sellersových nahrávačů v čele s Shirley MacLainou v roli Evy Randové, Prezidentem Jackem Wardenem a Melvynem Douglasem jako Benjaminem Randem.