V noci jsem snil, že jsem motýlem

Řekne-li se kdekoliv ve světě česká kinematografie, automaticky se tím rozumí některý ze snímků, jež vznikly v krátkém intermezzu mezi léty 1963 až 1969 v rámci tak zvané Československé nové vlny. Po nástupu normalizace však většina tvůrců nové vlny odešla do emigrace (Miloš Forman, Jan Němec, Vojtěch Jasný, Juraj Herz) a ti zbylí dostali dlouholetý distanc cokoliv točit. Například Jiří Menzel na pět let, kdy byl zákaz odvolán až po jeho zpytování sebe sama, kdy v roce 1974 natočil propagandistický snímek o budování přehrady Kdo hledá zlaté dno a poté si již mohl točit dle svého. To mnohem tvrdohlavější Věra Chytilová dostala zákaz na sedm let, její náměty a scénáře byly zamítány a nakonec jí bylo dovoleno točit jen náměty, které odmítli všichni ostatní. Chytilová si je ale přirozeně přizpůsobila k obrazu svému a tak vznikly typicky „chytilovské“ snímky à Hra o jablko (1976), Panelstory aneb Jak se rodí sídliště (1979) a Kalamita (1981).