„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

1979

Věra Chytilová: Panelstory aneb Jak se rodí sídliště

Věra Chytilová: Panelstory aneb Jak se rodí sídliště

Řekne-li se kdekoliv ve světě česká kinematografie, automaticky se tím rozumí některý ze snímků, jež vznikly v krátkém intermezzu mezi léty 1963 až 1969 v rámci tak zvané Československé nové vlny. Po nástupu normalizace však většina tvůrců nové vlny odešla do emigrace (Miloš Forman, Jan Němec, Vojtěch Jasný, Juraj Herz) a ti zbylí dostali dlouholetý distanc cokoliv točit. Například Jiří Menzel na pět let, kdy byl zákaz odvolán až po jeho zpytování sebe sama, kdy v roce 1974 natočil
Věra Chytilová: Panelstory aneb Jak se rodí sídliště

Věra Chytilová: Panelstory aneb Jak se rodí sídliště

propagandistický snímek o budování přehrady Kdo hledá zlaté dno a poté si již mohl točit dle svého. To mnohem tvrdohlavější Věra Chytilová dostala zákaz na sedm let, její náměty a scénáře byly zamítány a nakonec jí bylo dovoleno točit jen náměty, které odmítli všichni ostatní. Chytilová si je ale přirozeně přizpůsobila k obrazu svému a tak vznikly typicky „chytilovské“ snímky à Hra o jablko (1976), Panelstory aneb Jak se rodí sídliště (1979) a Kalamita (1981).
Hal Ashby: Byl jsem při tom

Hal Ashby: Byl jsem při tom

Chance je silně mentálně retardovaný, neumí psát ani číst, od svých deseti let již celé půlstoletí nevyšel z domu, ve kterém pracuje jako zahradník a stará se malou zahradu a drobnou květenu v domě. Jeho jedinou zálibou je televize, která mu zprostředkovává styk s vnějším světem, i když je přirozenou otázkou nakolik dokáže vysílaným obrazům porozumět. Jednoho dne majitel domu zemře, a Chance, jenž nemá žádnou identitu, doklady, ani pomyslné papíry na hlavu musí z domu odejít do světa, který zná právě jen prostřednictvím obrazovek.
Karel Kachyňa: Lásky mezi kapkami deště

Karel Kachyňa: Lásky mezi kapkami deště

Poetický film Karla Kachyni Lásky mezi kapkami deště je nostalgickou reminiscencí na období První republiky. Děj je umístěn do dělnického Žižkova s kulisami pavlačového domu, žižkovských továren, ale i typicky žižkovských pajzlů. Film se vyznačuje realistickou atmosférou, ale leitmotiv příběhu je skryt v podobenství Adama a Evy a jejich vyhnání z ráje - mladí milenci Kajda a Pája mohou libovolně docházet do nádherné zahrady sececní vily, mohou jíst ovoce ze všech stromů, ale nesmí sníst ani zrníčko hroznového vína. - Ale Páju svede Kajdův starší bratr Pepan, Pája utrhne hrozny a je tak navěky vyhnána nejen z rajské zahrady, ale symbolicky tak končí i její první platonická láska ještě téhož věčera ji Pepan svede v hodinovém hotelu a krátce poté je i otcem vyhozena z domu.
Peter Jaroš: Tisíciletá včela

Peter Jaroš: Tisíciletá včela

Tisícročná včela, 1979

V kontextu slovenské literatury je románu Petera Jaroše Tisícileté včela přikládán význam jednoho z nejvýznačnějších literárních slovenských děl 20. století. Ale již jen ve zběžném srovnání s literaturou českou působí tato rodinná sága rodu Pichandů, na jejímž pozadí je vykládán vývoj hospodářsko-politický vývoj Slovenska a Uher od roku 1891 do roku 1918, až neskutečně povrchním dojmem tak, že od naprosté banality jej dělí jen několik ojedinělých náznaků realismu s popisem soudobých reálií.
William Styron: Sophiina volba

William Styron: Sophiina volba

Sophie's Choice, 1979

Ač si William Styron své vavříny vydobyl již ve svých prvních čtyřech románech, kdy z nich ten poslední, Doznání Nata Turnera v roce 1968 obdržel i Pulitzerovu cenu, o jeho celosvětový věhlas se zasloužil až jeho román pátý, s přesahem k tradici vrcholného antického dramatu, Sophiina volba z roku 1979.
Miloš Forman: The Hair (Vlasy)

Miloš Forman: The Hair (Vlasy)

Není snad kultovnějšího muzikálu nad výtvor tří hippies, Jamese Rada, Geromeho Ragniho a Galta MacDermota, z roku 1967 - The Hair (Vlasy). A není snad kultovnějšího filmu než jeho filmový přepis, který po dlouhých deseti letech třenic s autory a majiteli autorských práv v roce 1979 vybojoval Miloš Forman, jenž tak symbolicky uzavřel to, co načal již v roce 1971 ve svém prvním neevropském filmu Taking Off.
Volker Schlöndorff: Plechový bubínek

Volker Schlöndorff: Plechový bubínek

Na film Plechový bubínek se dá pohlížet jako na slabý vývar své geniální nezfilmovatelné předlohy nebo též jako na nejlepší film všech dob ověnčený řadou filmových ocenění včetně Zlaté palmy z Cannes či Oscara za nejlepší cizojazyčný film. Jisté ale je, že se Plechový bubínek vryje svému diváku hluboko pod kůži.