V noci jsem snil, že jsem motýlem

Vznik dnes již klasického a oceňovaného filmu Poslední eskorta, jež si ve své době zapsal prvenství co do počtu použitých nadávek a kleteb, nebyl nikterak přímočarý. - V souvislosti s tímto filmem bývá nejčastěji vyzdvihován jeho režisér Hal Ashby a herec v hlavní roli Jack Nicholson, ale hlavní zásluhu na tom, že film vůbec vznikl a byl uveden ve zmíněné necenzurované podobě, má zejména jeho producent Gerry Ayres (jeho nejslavnějším produkovaným snímkem je Bonnie & Clyde), jenž již v roce 1969 odkoupil autorská práva na zfilmování stejnojmenného románu z pera Darryla Ponicsana. Poté svěřil sepsání scénáře Robertovi Towne, který scénář napsal přímo na tělo svým blízkým přátelům Jackovi Nicholsonovi a Rupertovi Crosse s tím, že pozměnil základní ladění hlavní postavy, příslušníka americké námořní pěchoty Budduského - ve filmu jej hrál Nicholson, a současně pozměnil závěrečnou část tak, že Buddusky na rozdíl od románu ve filmu neumírá. Na podzim roku 1971 Ayres předložil hotový scénář své mateřské společnosti Columbia Pictures. - Ta scénáristu Townea požádala, aby ze scénáře vypustil většinu kleteb, což Towne odmítl a Columbia Pictures následně poslala realizaci scénáře k ledu.

Ayres se však nevzdal, k realizaci společně s Nicholsonem přesvědčil režiséra Hala Ashbyho, který však nebyl u Columbia Pictures příliš oblíbený a byla mu vyčítána nekomunikativnost směrem k vedení společnosti. Nakonec byl scénář po dlouhých průtazích schválen, byl mu vyčleněn v té době nevelký rozpočet 2,6 miliónu dolarů, ovšem mezi tím se Nicholson uvázal u jiného filmu. A protože Ayres odmítl jiné herecké obsazení, byla realizace na rok a půl pozastavena. V mezičase režisér Ashby vybíral vhodné lokality pro natáčení filmu a krom jiné v srpnu 1972 navštívil i kanadskou vojenskou základnu v Torontu, protože americké námořnictvo spolupráci odmítlo. V Kanadě však došlo k incidentu pro Ashbyho zálibu v kouření marihuany a vedení Columbia Pictures chtělo poté Ashbyho z filmu odvolat, ale postavil se za něj Nicholson s tím, že buďto film bude režírovat Ashby, nebo on sám odstoupí. A když konečně mělo být přikročeno k realizaci, byl Rupertovi Crossemu, pro nějž byl scénář psán přímo na tělo, diagnostikován zhoubný rakovinotvorný nádor. Ashby tedy namísto něj do hlavní role Mulhalla narychlo angažoval Otise Younga. Do třetí hlavní role byl již předtím vybrán Randy Quaid, který ve finálovém kole konkursu porazil tehdy začínajícího Johna Travoltu.

Režisér Ashby v realizaci filmu přistoupil na obecně velmi neobvyklý postup, kdy jednak byla drtivá většina scén točena v exteriérech, navíc pak přímo v místech, kde se něj odehrával - s výjimkou vojenské základny, kde se záběry namísto ve Norfolku točili v Torontu, byl film točen ve Washingtonu, v New Yorku, Ve Philadelphii, v Bostonu a v Portsmouthu. Navíc pak byl film ještě neobvykleji točen v pořadí tak, jak se odehrával skutečný děj filmu, což Ashby prosadil proto, aby dosáhl maximální realističnosti postav v podání na poslední chvíli angažovaných Otise Younga a Randyho Quaida.

Ashby ve filmu vsadil na jeho maximální realističnost, který krom reálných exteriérů podpořil i tím, že ve filmu vypustil obvyklé filmové pomůcky v čele s umělým nasvětlováním a tak film svým stylem spíše připomíná filmový dokument. Tento dojem pak potvrzuje i herectví hlavních postav, jež jsou podány surově, bez patosu, přehrávání ale hraní na divácký dojem. Ashby hercům dovolil, či spíše nařídil, aby jednotlivé scény zahráli dle sebe s tím, že se kamera přizpůsobí jim a ne, jak tomu obvykle bývá, že kameraman si dopředu připraví scénu a osvětlení a herec se musí poté vlézt do kameramanem určených mantinelů.

Další problém však nastal při stříhání nafilmovaného materiálu - Ashby první hrubý sestřih filmu shlédl den po dokončení filmových prací, ale byl natolik šokován sestříhaným materiálem, že střihače na místě vyhodil. Na doporučení producenta Ayrese byl nakonec střihem pověřen Robert Jones, který krom jiného získal i Oscara za střih filmu Hádej, kdo přijde na večeři. Jones poté během šesti týdnů film kompletně přestříhal do hrubé asi čtyřhodinové podoby, se kterou již byl Ashby spokojen natolik, že nechal na Jonesovi vytvoření i podoby finální. Střih tak zabral mnohem více času, než bylo původně plánováno a Columbia Pictures značně tlačilo jednak na brzké dokončení a jednak i na to, aby byly některé scény přestříhány tak, aby byl film přijatelný pro co nejširší publikum. Současně tlačilo na to, aby bylo z filmu odstraněno celkem 26 zaklení „fuck“, což přirozeně Ashby odmítl. Celkem se tak realizace protáhla o dalších šest měsíců a Columbia Pictures velmi zvažovala, zda film vůbec uvede do kin. Nakonec dalo na producenta Ayrese a film byl zkušebně uveden vybranému obecenstvu v San Franciscu a poté Ayrese společnost přesvědčil i k tomu, aby jej uvedla na festivalu v Cannes. - Tam film získal nominaci na hlavní cenu Zlatou palmu a Nicholson byl oceněn jako nejlepší herec v hlavní roli. Po tomto úspěchu společnost přijala i to, že film podpoří pro udělování Oscarů, pročež byl film nejprve jeden týden promítán v kinech v Los Angeles a získal zde velmi příznivé ohlasy jak od kritiky tak od diváků. Na tomto základě pak společnost rozhodla, že změní původní záměr, kdy chtěla film uvést do kin až na jaře 1974, a uvedla jej bez prodlení hned. - Film zaznamenal mnoho úspěchů, z hlediska klíčového parametru vydělal deset miliónů dolarů a Nicholson získal všechna nejprestižnější ocenění - s jedinou výjimkou, kdy velmi překvapivě nezískal Oscara.

Vlastní děj filmu navenek připomíná již mnohokrát natočené klišé: Staří mazáci Billy "Badass" Buddusky (Jack Nicholson) and "Mule" Mulhall (Otis Young) jsou pověření tím, aby z místní základny v Norfolku ve Virginii eskortovali mladého námořníka Larryho Meadowse (Randy Quaid) do vojenského vězení v Portsmouth ve státě New Hampshire. - Mají na to celkem čtyři dny a tak si oba mazáci naplánují, že Meadowse během jednoho dne dopraví do vězení a pak se každý na vlastní pěst bude potulovat a užívat neplánované dovolené. Když ale v první vlaku zjistí, že Meadows dostal osm let vězení za to, že chtěl ukrást pokladničku se 40 dolary, a navíc, že Meadows je panic a navíc nikdy, jakožto formálně ještě neplnoletý, nikdy neochutnal alkohol, změní oba mazáci plány a rozhodnou se, že Meadowsovi během oněch čtyř dní nahradí oněch osm let vězení. - Zde by asi divák čekal příběh s chlapáckou pařbou, s přemírou alkoholu ale i klácením nejkrásnějších ženských těl, ale příběh je zasazen do doby, kdy kulminují protesty proti válce ve Vietnamu a vojáci nejsou nikde zvanými hosty. Ono Meadowsovo zasvěcování má tedy spíše trapný nádech, kdy jim ve Washingtonu odmítají nalít pivo a proto se opijí plechovkami v jednom levném hotelu. V New Yorku narazí na jednu fanatickou náboženskou sektu, ale jak se ukáže, její komunita nevyznává volnou lásku jako hippies, ale naopak zachovává celibát. Ve Philadelphii chtějí navštívit Meadowsovu matku, ta ale není doma, a navíc při čekání pěkně zmrznou. V Bostonu se nakonec na druhý pokus podaří, že je Meadows zbaven panictví, ale uskuteční se tak v tom nejpodřadnějším hotelu s tou nejpodřadnější prostitutkou. A za své nakonec vezme i přátelství, které se během těch čtyřech dnů snažili vybudovat. Příběh tak namísto chlapáckého vyhození si z kopýtka má nádech totální trapnosti.

Za zmínku snad též stojí české uvedení filmu - poprvé byl uveden v roce 2000 a to na televizních obrazovkách, kdy se ale Česká televize ze zcela nepochopitelných důvodů rozhodla film nadabovat. Film ve své podstatě stojí a do značné míry i padá na hovorové řeči s mnoha jadrnými výrazy a český, navíc značně cenzurovaný překlad, tak z filmu udělal naprostý paskvil. V roce 2008 pak film byl uveden na 43. Mezinárodním festivalu v Karlových Varech, tentokrát v původním znění.