V noci jsem snil, že jsem motýlem

Banální a hloupá, ale též mystická a hlubokomyslná - snímek španělského filmového samouka Julia Medema z roku 2008 Chaotická Ana rozděluje své díváky právě do těchto dvou neslučitelných skupin, z nichž ta první s velkou pravděpodobností ani neshlédne film do konce, zatímco v té druhé zanechá dlouhodobou intenzivní vzpomínku. V každém případě, Julio Medem je velmi nadaný režisér, jenž má velký talent zaujmout diváky, současně však ve svých filmech nepřináší nic nového a jeho vyprávěné příběhy jsou ve své snaze o hledání vyššího metafyzického principu až naivně dětinské. Dokáže to ale zabalit do krásného obalu a do hlavních rolí obsadit ty nejrásnější herečky soudobé španělské generace tak, že jeho filmy lze bez pojorativního dvojsmyslu označit na krásné kýče. Přesto ale jeho snímky sklízí úspěch jak u diváků, tak jsou ověnčeny mnoha cenami ze světových filmových festivalů.

Film Chaotická Ana Julio Medem věnoval své mladší sestře, Aně Medemové, která v roce 2001 ve svých daadvaceti letech zahynula při autonehodě. Ale Medemova sestra je ve filmu přítomna mnohem šířeji než v pouhém věnování - Ana Medemová je ve filmu přítomna prostřednictví svých obrazů z produkce amatérského naivního malířství, příběh se točí kolem symbolů roku 2001 a dvaadvaceti let, a Ana Medemová je i předobrazem pro hlavní postavu filmu, kdy Medem smrt své sestry předkládá v souvisloti s řadou znovuzrození, jež sahá až dva tisíce do minulosti.

Ale popořádku. Ana vyrůstá se svých otcem v jeskyni na pobřeží ostrova Ibiza, kdy se otec stará nejen o její výchovu, ale i vzdělání tak, že Ana je ve svých osmnácti letech, tedy v okamžiku kdy filmové vyprávění začíná, zcela nedotčena vnějším světem. Obživu si obstarává prodejem svých pláten na místním trhu pro turisty, kde na ni jednoho dne narazí mecenáška nadějných umělců Justine. Ta jí nabídne nekolikaleté stipendum ve svém domě v Madridu, kde se bude moci nejen věnovat tomu, co bude chtít, ale potká zde i mnoho insirujících kolegů.

Ana se zde seznámí se Saidem, potomkem beduínských Berberů, který se stane nejen její první láskou, ale současně v Aně otevře i její minulost. - Pomocí hypnózy zjistí, že žila mnoho životů významných žen své generace, které však vždy skončili tím, že tragicky zahynuly či byly přímo zavražděny a to vždy ve svých dvaadvaceti letech. A právě v tom posledním byla matkou svého současného milence Saida. Said se něčeho podobného přirozeně vyleká a Anu bez rozloučení opuští. Pro Anu znamená Saidův odchod bod zlomu a po dobu dalších čtyřech let za velmi dramatických okolností cestuje po světě, poznává řadu dalších žen ze své minulosti, a z někdejší krásné divošky se postupně stává děvka. To kulminuje v závěrečné části filmu, kdy se při milostné scéně s jedním z vrcholných amerických politiků, ve filmu zmíněném jako architektem války v Iráku, vykálí svému milenci do obličeje. Řetěz znovuzrození je zde však přerušen, protože tento politik Anu sice surově zmlátí, ale nezabije ji.

Příběh obsahuje řadu faktických nesmyslů, protimluvů z nichž nejvíce do očí bijící je jednak snaha o vytvoření variace na feministické téma, které jakožto přímý důsledek průmyslové revoluce 19. století nedává příliš smysl v kontextu jiné než evropské či americké společnosti - drtivá většina Aniných převtělení nebyl Evropanky. Dále rovněž nebylo příliš šťastné položit postavy Saida a Any, jakožto matky v jeho minulém životě, jako příslušníky kmene berberů, kdy Berbeři nejenže nejsou a ani nikdy nebyli obětí nějaké formy soustavné genocidy či útlaku, jak je ve filmu velmi dramaticky předkládáno, ale zejména nemluví arabsky a ani nejsou z pohledu Evropana onou jednolitou skupinou, nesprávně nazývaných Araby, ale mají svůj vlastní starodávný jazyk, kulturu i mnoho variant náboženství.