V noci jsem snil, že jsem motýlem

Banální a hloupá, ale též mystická a hlubokomyslná - snímek španělského filmového samouka Julia Medema z roku 2008 Chaotická Ana rozděluje své díváky právě do těchto dvou neslučitelných skupin, z nichž ta první s velkou pravděpodobností ani neshlédne film do konce, zatímco v té druhé zanechá dlouhodobou intenzivní vzpomínku. V každém případě, Julio Medem je velmi nadaný režisér, jenž má velký talent zaujmout diváky, současně však ve svých filmech nepřináší nic nového a jeho vyprávěné příběhy jsou ve své snaze o hledání vyššího metafyzického principu až naivně dětinské. Dokáže to ale zabalit do krásného obalu a do hlavních rolí obsadit ty nejrásnější herečky soudobé španělské generace tak, že jeho filmy lze bez pojorativního dvojsmyslu označit na krásné kýče. Přesto ale jeho snímky sklízí úspěch jak u diváků, tak jsou ověnčeny mnoha cenami ze světových filmových festivalů.

Španělská kinematografie je sice na obrovském kvalitativním vzestupu, kdy její hlavní ikona, režisér Pedro Almodóvar získal za svůj film Vše o mé matce do té doby pro španělskou kinematografii zcela nedosažitelné ocenění v podobě Oscara, nicméně k českému diváku se bohužel a to klasicky dostává pouze ona zcela umělecky vyprázdněná část, jež po vzoru Almodóvara krůček po krůčku bourá někdejší mravnostní tabu, ale krom prvoplánovitého šoku, kýčovitosti, již nemá zhola nic, co by mohla nabídnout.