V noci jsem snil, že jsem motýlem

Juraj Herz je přes svůj široký záběr napříč všemi filmovými žánry synonymem zejména svých tří filmů z přelomu 60. a 70. let - Spalovače mrtvol /1968/, Petrolejových lamp /1971/ a Morgiany /1972/. Tyto snímky krom silné vazby na původní literární předlohu pak navíc i pojí příznak posledních zástupců nové československé vlny. - Právě Morgiana bývá označována jako labutí píseň před nástupcem tzv. normalizace - tedy politické i umělecké cenzury, hromadnými zákazy a exody předních filmových tvůrců do zahraničí tak, že takřka všechny kvalitní filmy 60. let byly po následující dvě dekády před divákem ukryty do trezoru.

Juraj Herz přistupuje k literárním námětům, které stojí v pozadí drtivé většiny jeho snímků, s velkou citlivostí a bez závaznějších škrtů či snahy o vlastní interpretace. A nejinak je tomu u Morgiany, kdy se Herzova invence co do úprav původní novely Alexandra Grina, Jessie a Morgiana, omezila na postavu vypravěče - hororově laděný příběh jednovaječných dvojčat je tak v jeho podání vyprávěn černou kočkou Morgianou.

Herzovi se podařilo zachovat původní psychologickou atmosféru příběhu s leitmotivem pokusu temné Viktorie zavraždit svou krásnou a veselou sestru Kláru, která úspěšně balancuje mezi hororem a snovou fantazií. Výsledný dojem však strhává nedotažená koncepce kočky, která měla být, avšak nestala se, ústřední postavou filmu. Podobně nepříliš šťastnou byla volba hereckého obsazení v čele s dvojrolí Ivy Janžurové, která sice oslnila v Petrolejových lampách, avšak v Morgianě ji chyběla silná osobnost hereckého partnera, který by ji podobně jako Petr Čepek v Lampách dokázala vést a nedovolila jí sklouznout se k její mnohem přirozenější komediální poloze.