V noci jsem snil, že jsem motýlem

U snímku Petrolejové lampy Juraje Herze z roku 1971 se nabízejí dva možné úhly, jak tento v kontextu 70. let velmi ojedinělý snímek hodnotit: Budeme-li jej brát čistě ve své filmové kategorii, pak se bez pochyby jedná, hned po Spalovači mrtvol, o nejlepší režijní práci Juraje Herze.

Ba své nejlepší herecké výkony zde předvedli Iva Janžurová a zvláště Petr Čepek. Ale filmu též vévodí kostýmy Ireny Greifové, kamera Dodo Šimončiče a snad ze všeho nejvíce scenáristická práce trojice Václav Šašek, Lubor Dohnal a Juraj Herz. Nicméně budeme-li na Petrolejové lampy pohlížet očima stejnojmenné předlohy Jaroslava Havlíčka, budeme asi mírně zklamáni přímočarou účelovostí a důrazem na vnější efekt, kdy Havlíčkova dokonalá psychologická studie života na maloměstě na přelomu 19. a 20. století byla okleštěna až ad primitivum tak, aby bylo zajištěno srdceryvné divadlo pro diváka.

Ale asi tím zdravějším způsobem je film vnímat i hodnotit jako čistě filmové sdělení, které má jen velmi omezené možnosti nastínit psychologickou podstatu a to často jen díky určité dávky manipulace. Tedy, když se řekne Petrolejové lampy drtivá většina diváků si představí zcela uchvacující herecký výkon Petra Čepka v roli zhýrale cynického Pavla, který na sebe zcela oprávněně strhl veškerou pozornost. S jistou nadsázkou se dá říci, že ač není Čepkův Pavel nejústřednější postavou, ba filmu se objevuje až v jeho druhé části, dokázal se se svou postavou nejen ztotožnit, ale současně v jejím vykreslení jít dokonce dále než kam ve svém popisu dospěl samotný Havlíček!

V kontextu úvodního odstavce jsou Petrolejové lampy zcela vynikajícím kolektivním dílem, které nejenže do značné míry navázalo na přetrženou nit československé nové vlny, která byla ukončena tvůrčími zákazy potažmo emigrací hned několika vůdčích protagonistů po roce 1968, ale jedná se o dílo, které je z dnešního pohledu na stav české kinematografie a možností jak současných režisérů, scénáristů i herců, zcela nedosažitelných uměleckých kvalit. Nicméně, co naplat přes všechny tyto superlativy jsou Petrolejové lampy prvé řadě exhibicí Petra Čepka…