V noci jsem snil, že jsem motýlem

V roce 2010 velkofilm Juraje Herze Habermannův mlýn, v roce 2011 potom další velkolepě pojatý film Lidice, tentokrát v režii Petra Nikolaeva - krom nabubřelé pompéznosti, která zdaleka neodpovídala skutečným kvalitám a to počínaje scénářem a konče patetickými hereckými výkony, oba snímky též spojuje obdobné téma vzdáleně založené na skutečných historických událostech. - V Lidicích bylo za velmi známých okolností v červnu roku 1942 zavražděno 173 mužů, ženy byly odvlečeny do koncentračních táborů, děti poslány na německou převýchovu a samotná vesnice byla srovnána se zemí. To vše jako akt pomsty za atentát na Reinharda Heydricha. V Bludově, kde se odehrával skutečný příběh Habermannova mlýna, bylo zase v dubnu roku 1945 postříleno 23 nevinných rukojmí jako akt pomsty i výstraha za spolupráci českých bludovských obyvatel s partizány. Snímek Lidice byl produkován českými producenty a vyznění filmu je celkem jednoznačné v podobě Čechů jakožto hrdinů i obětí krvežíznivých Němců. Habermannův mlýn byl zase z větší části financován prostředky německých a rakouských koproducentů, jeho vyznění se pak nese v rovině hodného Němce - Habermanna, jenž po celou válku s Čechy kamarádil a obětoval velkou část rodinného majetku, aby Čechy zachránil, a zlých Čechů, kteří jej po válce lynčují a drancují jeho majetek. Dlužno říci, že film Habermannův mlýn si na rozdíl od Lidic příliš nehrál na rekonstrukci historických událostí a použitý příběh je s výjimkou jména Habermann naprostou fikcí z pera druhořadého českého spisovatele Josefa Urbana a druhořadého německého televizního scénáristy Wolfganga Limmera.

Proč se Nikolaev ujal režie Lidic je celkem jednoznačné - na poslední chvíli zaskočil za náhle onemocnělou režisérku Alici Nellis, jež byla i autorkou scénáře a která již i určila většinu hereckých rolí. - Nikolaev pak již neměl v průběhu natáčení snímku žádnou velkou možnost cokoliv změnit na celkovém patosu a film prostě pojal jako čistě komerční kšeft. O to složitější jsou však důvody, proč se Juraj Herz ujal režie Habermannova mlýna. - Herz má na svém filmovém kontě celou řadu filmových propadáků, přesto však je kýč typu Habermannova mlýna hluboko pod jeho úrovní. Navíc v roce předešlém natočil velmi zdařilý filmový horor T.M.A., který zcela evidentně a na rozdíl právě od Habermannova mlýna natočil s velkou láskou, a tedy rozhodně nebyl v pozici, kdy by musel natočit cokoliv, ať to stojí, co to stojí (ve smyslu umělecké úrovně).

Důvody, proč se Herz chopil tohoto kýče, jsou totiž skryty v hluboké minulosti. - Herz byl židovského původu a jeho rodina, jež se nechala i pokřtít, ve strachu před odvedením do transportu utekla z Herzova rodného, tehdy čistě slovenského, Kežmaroku do blízké německé vesnice Eisdorf, kde celou rodinu skrývali němečtí sedláci. Poté se však v domnění, že nebezpečí již pominulo, rodina do Kežmaroku vrátila a byla udána svými slovenskými sousedy. Herzovi byli odvedeni do koncentračních táborů a byť nebyl nikdo zabit, v Herzovi tato událost - bylo mu devět roků - zanechala hlubokou emociální rýhu. Dle vlastních slov přestal být v koncentráku dítětem a stal se dospělým. Deziluze pak navíc vyvrcholila tím, že z Hlinkových gardistů, kteří jej zatkli a poslali do lágru, se stali hrdinní partyzáni, německá vesnice Eisdorf byla srovnána se zemí a její obyvatelé byli odsunuti do Německa.

Natočení Habermannova mlýnu tak lze ze strany Juraje Herze v prvé řadě chápat jako splacení dávného dluhu sedláku z Eisdorf, jenž jemu a celé jeho rodině kdysi zachránil život. A dodejme, že bez ohledu na hodnotu lidského života by to byla i obrovská ztráta umělecká, protože s velkou pravděpodobností by nikdy nevznikly snímky à la Spalovač mrtvol, Petrolejové lampy či Morgiana.

Snímky Lidice a Habermannův mlýn spojuje ale i herec v hlavní roli - Karel Roden, bez něhož jako by se neobešel žádný významnější český film. Karel Roden je vynikající herec, tedy alespoň v divadle, nicméně se nemohu nevyvarovat dojmu, že posledních deset let hraje stále to stejné a jako by ne Roden, ale postava, kterou znázorňuje, proplouvala beze změny z jednoho filmu do druhého. Ale Rodenův výkon je asi to poslední, co bych Habermannovu mlýnu vytkl. Jak bylo zmíněno úvodem, na filmu silně participovala rakouská a německá produkce a je tedy logické, že do hlavních rolí byla obsazena řada německých herců v čele s Markem Waschkem v roli Habermanna, jenž odvedl velmi slušnou práci a nebýt toho, že jeho dialogy byly předabovány, mohl být jeho výkon zajímavým spestřením. O to horší však již bylo obsazení Hannah Herzsprung v roli Habermannovy manželky, Bena Beckera v roli SSmana Koslowského či Wilsona Gonzaleze Ochsenknechta jako Hanse Habermanna, jejichž výkony jako by byly vystřiženy z německého dojímavého seriálu.

Závěrem zmiňují několik historických narovnání, kdy byl scénář filmu napsán poněkud tendenčně a tedy nekriticky tak, aby byl přijatelný pro německého (rakouského) diváka:

• Habermann byl opravdu zavražděn a to Čechem, ale bez jakéhokoliv národostního kontextu a jednalo se o obyčejnou vraždu s tím, že viník vraždy byl potrestán jako u jakékoliv jiné vraždy.- Ve filmu je velmi dojímavá scéna, jak tlupa Čechů Habermanna lynčuje tím, že jej přiváže k mlýnskému kolu, a to proto, aby prozradil kam schoval rodinné šperky. Před závěrečnými titulky je navíc zobrazena věta, že hajný Březina z vraždy obvinil Jana Hartla, ale nebyl potrestán, protože se nikdy nenalezlo Habermannovo tělo.
• Habermann nikoho nezachránil před popravou. - Ve filmu je srdceryvná scéna, jak Habermann s důstojníkem SS licituje o to, kolik Čechů má být popraveno s tím, že se Habermann snaží české životy vykoupit penězi i rodinnými šperky.
• Habermannova manželka nebyla česko-židovského původu ale byla Němka. - Ve filmu byla opět použita patetická scéna, jak v dubnu roku 1945, tedy dávno poté, co byl osvobozen poslední koncentrační tábor, byly Habermannova manželka a dítě, jakožto Židé odvedeny do vyhlazovacího tábora.
• V Bludově bylo popraveno 23 občanů a to jako výstraha partizánům. - Ve filmu bylo popraveno devět Čechů a to jako vendeta za dva zabité německé vojáky, kteří se v Bludově léčili z válečných zranění.
• Německé pohraničí nebylo nikdy součástí Německa. - Ve filmu je opakována pouze nacistická verze, kdy se po Mnichovské dohodě pouze připojilo zpět Čechy ukradené území.