„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

Juraj Herz: Spalovač mrtvol

Juraj Herz: Spalovač mrtvol

Juraj Herz: Spalovač mrtvol

Spalovač mrtvol byl sice natočen ještě v relativně svobodném roce 1968, ale jeho kvapná premiéra se odehrála až v březnu 1969, načež byl záhy stažen z českých kin a na dlouhá léta uložen do trezoru. Asi netřeba zdůrazňovat, že Spalovač mrtvol patří mezi to nejlepší, co bylo vůbec kdy natočeno a existuje jen nemálo filmů, které s ním snesou přímé srovnání.
Juraj Herz: Spalovač mrtvol

Juraj Herz: Spalovač mrtvol

Rozněž asi nemá smysl se zdlouhavěji rozepisovat o vlastním příběhu spalovače mrtvol Karla Kopfrkingla, jehož maloměšťácký svět se cele točí kolem krematoria, ve kterém hraje zcela nenahraditelnou roli, a jež věří ve svou úlohu spasitele, kdy spalováním mrtvých těl umožňuje osvobozeným duším další převtělování do dalšího mnohem radostnějšího bytí, která se však v Kopfrkinglově mysli zvrhne z celkem neškodné patologické úchylky v posedlost vraždit a osvobozováním duší zemřelých své vraždy, ať již své ženy milující ženy Lakmé, syna Miliho či budoucí zástupy Židů, ještě donedávna jeho věrných přátel, omlouvat.
Juraj Herz: Spalovač mrtvol

Juraj Herz: Spalovač mrtvol

Celý film, ostatně stejně jako jeho knižní předloha z roku 1967, jíž se až na drobnosti velmi věrně drží, se točí kolem Kopfrkinglovy postavy, geniálně ztvárněné Rudolfem Hrušínským, který sice není vypravěčem ani nijak velkou osobností, ale jeho svět, podřízení zaměstnanci i rodina se mu beze zbytku podřizují, pokud ne, Kopfrkingl se nemilosrdně mstí, byť by i od toho nejdrobnějšího prohřešku vůči němu uběhlo již několik let. Navenek je pak zase všemi stranami ctěn jako čestný, moudrý a vážený člověk, což je ostatně i Kopfrkinglovo nejhlubší mínění tak, že zcela bez rozpaků svou ženu pravidelně podvádí a po každém sexuálním styku si nechává u svého souseda, židovského lékaře, odebrat krev, není-li snad nakažen. Rovněž jeho předstíraný altruismus ke všemu živému, jež se projevuje zejména v jeho slovníku oplývajícím přízvisky čarokrásná, něžná, nejdražší, nejčistší, sličná, nadoblačná, … nemůže svého diváka od počátku zmást, že pod touto maskou se skrývá naprosto necitlivý a bezohledný člověk, že svět vnímá jen mírou vlastního prospěchu.
Juraj Herz: Spalovač mrtvol

Juraj Herz: Spalovač mrtvol

A právě Hrušínského nestálá přítomnost, ne-li obrazem, tedy alespoň v jeho hlase dává iluzi, že Spalovač mrtvol je jeho hereckou exhibicí, v níž ostatní hrají jen druhé housle, avšak zcela mimořádné kvality celého snímku jsou krom bezprecedentně autentického Kopfrkingla položeny v i rolích dalších, které ač odsunuty do pozadí, Hrušinského vydatně doplňují, ba herecký výkon Vlasty Chramostové v roli Lakmé, jež se omezuje takřka jen na hru očí, patří mezi herecké epopeje, kam ostatně patří i výkony Jany Stehnové, Jiřího Menzela, Ilji Prachaře, Vladimíra Menšíka či Eduarda Kohouta.
Juraj Herz: Spalovač mrtvol

Juraj Herz: Spalovač mrtvol

Druhou zcela samostatnou kapitolou je velmi kvalitně vypracovaný scénář a dramaturgie, jež neztrácí nic z uhrančivé atmosféry své knižní předlohy, jež střídá hororové scény s takřka komediálními výstupy a zejména dokáže svého diváka vtáhnout do nitra Kopfrkinglova myšlení, ve kterém je jeho veškeré jednání nejenom zcela normální, ale dokonce i záslužné.
Nicméně jak herecké výkony tak scénář by zdaleka nevynikly v tak oslnivém lesku nebýt kamery Stanislava Miloty, a rovněž i spoluautora technického scénáře, jež střídá záběry deformovaných lidských obličejů se záběry, které dokreslují mysteriozní podtext celého filmu.
To celé pak podrženo výborným střihem, hudbou, jež mísí krásu s bestialitou, a zejména mistrovskou režijní prací Juraje Herze tak, že Spalovač mrtvol je vynikající studijní materiál pro všechny, byť navenek oceňované, filmové tvůrce, kde jedinou slabou stránkou je jeho dokonalost, jež nedává při sledování filmu dýchat.
Vzhledem ke svému zákazu pak Spalovač mrtvol stihl získat pouhá dvě filmová ocenění, FITES TRILOBIT v roce 1969 a SIRÉNA v roce 1972, v obou případech za kameru a režii.
Námět: Ladislav Fuks
Režie: Juraj Herz
Scénář: Juraj Herz, Ladislav Fuks
Kamera: Stanislav Milota
Hudba: Zdeněk Liška
Kostýmy: Miroslava Šmídová
Hrají: Vlasta Chramostová, Rudolf Hrušínský, Jiří Menzel, Ilja Prachař, Miloš Vognic, Věra Vlčková, Jana Šulcová, Marie Rosůlková, Míla Myslíková, Nataša Gollová, Zora Božinová, Oldřich Vízner, Jan Vlček, Jan Rericha, Vladimír Menšík, Jiří Lír, Jan Kraus, Václav Kotva, Eduard Kohout, Jiří Hálek, Carmen Mayerová
Československo 1968, 95 minut
Tvé hlasování: Žádná Průměr: 4.7 (11 hlasů)