Kategorie
20. Březen 2009
Nikita Michalkov: Unaveni sluncem
Nikita Michalkov, jakožto v současnosti nejvýznamnější ruský tvůrce, ba snad s velkou výjimkou Sergeje Ejzenštejna, Andreje Končalovského a Andreje Tarkovského, i nejlepší ruský tvůrce všech dob, úspěšně proplouvá všemi změnami systému s politickými a hospodářskými revolucemi, které v někdejším Sovětském Svazu a novodobém Rusku za posledních více než 30 let proběhly, tak, že je dnes pokládán za živoucí legendu světové kinematografie.
Nikita Michalkov: Unaveni sluncem
Na svůj první velký úspěch si však musel počkat až do pádu železné opony, kdy ve francouzské koprodukci natočil hned trojici filmů, která jej pozvedla mezi nejpřednější filmové režiséry, a která i pro okolní svět zpřístupnila ruskou novodobou filmovou kulturu - jsou to snímky Urga (1991), Unaveni sluncem (1994) a Lazebník sibiřský (1998).
Nikita Michalkov: Unaveni sluncem
Michalkov sice umělecky prorazil již ve svých raných snímcích Svůj mezi cizími (1974) a Oblomov (1979), ale skutečný úspěch, jak divácký, tak v podobě ocenění od filmové kritiky, mu zajistila právě až zmíněná francouzská koprodukce. Krom silného lobbingu, který Michalkovovi za snímek Unaveni sluncem zajistil Velkou cenu poroty z Cannes a Oscara za nejlepší cizojazyčný film, tak rovněž dokázal se vyhnout tradičním předsudkům, které na Západě panují k tvůrcům z bývalého komunistického bloku.
Nikita Michalkov: Unaveni sluncem
Michalkova samotného můžeme charakterizovat jako předního intelektuála a představitele ruské umělecké scény, který se již dávno před svými filmovými začátky úspěšně etabloval jako divadelní herec i režisér. Avšak v průběhu času i společenských proměn se původní Michalkovovo osvícenství s jemnou kritikou soudobých poměrů, kdy bolševickou vládu nevykresloval jen v čistě růžových barvách, postupně změnilo v čistý nacionalismus, který vygradoval až po současnou Michalkovovu adoraci novodobého cara Vladimíra Putina.
Nikita Michalkov: Unaveni sluncem
Snímek Unaveni sluncem, s přímou inspirací v dramatickém díle Antona Pavloviče Čechova, rozehrává psychologickou partii na politickém pozadí Stalinových politických čistek. Michalkov se v něm rozkročil mezi dva tradiční ruské extrémy a vedle sebe staví fenomén tzv. ruské duše a absurditu poměrů Stalinovy diktatury.
Nejsilnější stránkou celého filmu je krom zmíněného Čechova, především kamera Vilena Kaljuta, kterému se úspěšně podařilo navodit atmosféru několika dnů uprostřed parného léta, ačkoliv vlastní natáčení probíhalo více než 3 měsíce a skončilo až na počátku chladného října.
Celkový dojem značně degraduje Michalkovova přílišná podbízivost se. V rozporu asněkdejšími reáliemi se snaží dusnou atmosféru strachu vykreslit v komediálním zabarvení, která má signalizovat, že Rusové jsou vlastně veselý národ. Hlavní postava generála Kotova, který má za sebou kariéru jednoho z dvorních Stalinových řezníků, je pak vlastně ve svém jádru spravedlivý, žoviální chlapík a milující otec.
Leitmotiv příběhu je pak skryt pod vrstvou banality, kterou Michalkov zdůraznil obsazením své malé dcerky Nadi do role stejnojmenné postavy, která svou přítomností v takřka každém záběru měla vyvolat dojem rodinné pohody. Herecky nejslabším je však Michalkovovo obsazení sebe sama do hlavní role, kdy Kotov je v jeho podání vše jiné než charismatický hrdina Rudé armády z občanské války a naopak působí velmi „leklým“ dojmem.
Řečnickou otázkou zůstává, jak a čím Michalkov dokázal strhnout své davy diváků - krom zmíněných filmových ocenění si snímek Unaveni sluncem přes svou plytkost, barvotiskovou dojemnost, ale i povrchní zdání kritického zhodnocení tak aby se vlk nažral (tj. západní divák) ale koza zůstala celá (Michalkov v žádném případě neodsuzuje Stalina či dokonce snad Rusko jako takové) dodnes zachovává věrnost svých stoupenců a v lidových plebiscitech à la csfd.cz má jedno z absolutně nejvyšších hodnocení.
Утомлённые солнцем, Francie / Rusko, 1994 (135 min.)
Režie: Nikita Michalkov
Scénář: Rustam Ibragimbekov
Kamera: Vilen Kaljuta
Hudba: Eduard Artemjev
Hrají: Nikita Michalkov (Kotov), Ingeborga Dapkunajte (Marusja), Oleg Menšikov (Míťa), Naďa Michalkovová (Naďa), Vjačeslav Tichonov (Vsevolod)
Verze pro tisk- Přidat komentář
- 13795x přečteno
Zaslat e-mailem
Viděl jsem 2. a 3. část
Viděl jsem 2. a 3. část trilogie a docela přesně vystihuje zrůdnost Stalina a jeho přisluhovačů. Co jsem viděl mi dávalo smysl, herecký výkon všech osob byl dobrý. Posouzení výkonů kritikem mi připadá mimo.
Submitted by Kdokoliv (bez ověření)
on Pá, 20/05/2016 - 07:55
Domnívám se, že film není
Domnívám se, že film není podbízivý ani líbivý ani nic podobného, naopak, čiší z něj nedefinovatelné napětí s podkresem smutku.
A nemyslím si, že Michalkovova hlavní role je především žoviální atd. - to je trochu nepochopeno, skutečně spíš ukazuje, že je třeba být ve střehu!
Submitted by soptík (bez ověření)
on Ne, 29/08/2010 - 19:03
Milý autore této recenze,
Milý autore této recenze, chcete-li kritizovat (cokoliv), doporučuji rozšířit si slovní zásobu - 6x použít v takto krátkém textu slůvko "potažmo" je vskutku netradiční, snad i zbytečné. To je jediný dojem, který z Vaší recenze mám. Mimochodem, film je to skvělý.
Submitted by Anonym (bez ověření)
on So, 22/08/2009 - 20:38
Unavena recenzí
Unaveni sluncem - ať je to film jakýkoliv, určitě není podbízivý. Autor této hmmh recenze si snad poklidnou atmosféru, která má kontrastovat s napětím pod povrchem, plete s žoviální podbízivostí. Kotov je vykreslen jako hodný chlapík? Snad by se autor recenze měl podívat na film znovu. Nechtějí Unaveni sluncem spíš jen naznačit, že člověk v takové době prostě nebyl jen tak snadno odhadnutelný? Další bláboly pseudo recenze by se daly shrnout do - opisování laciných titulků typu novodobý car, či naprosté nepochopení srovnávání Michalkova s Čechovem, ale ne. Nedostatků je tolik, že se shrnout nedají.
Submitted by Kdokoliv
on Út, 29/12/2009 - 13:58