V noci jsem snil, že jsem motýlem

Asi nebude příliš od pravdy nazývat Cormaca McCarthyho šílencem - od poměrně poklidné prvotiny Strážce sadu (1965), nalezl již ve svém druhém románu ústřední a opakovaně zpracovávané téma, ve kterém se snoubí totální krutost postav a poetika přírody, kdy většinu svých románů umisťuje na hranici mezi Mexikem a USA. - Hrdinkou druhého románu, Venkovní tma (1968), je mladá dívka, jež čeká dítě se svým bratrem, postavy samotné pak doslova přetékají krutostí a perverzí jakožto přirozeným projevem lidské podstaty. A nejinak je tomu u románu třetího, Dítě Boží (1974), ve kterém je pro změnu hlavní hrdina pedofil a nekrofil. Avšak nešetřil-li McCarthy svého čtenáře od expresivních popisů temných stránek lidské povahy, potom naturalistické popisy násilí a bezohledné brutality v románu Krvavý poledník (1985) zacházejí až k samotné hranici snesitelného. Tento román však McCarthymu poprvé přinesl větší úspěch a zaznamenal příznivý ohlas jak u kritiky, tak čtenářů a pomohl mu tak vytvořit současný věhlas, dle kterého je považován za jednoho z čtenářsky nejvýznamnějších amerických autorů současnosti.

Původně byl autorský snímek Kráva Karla Kachyni ze strany producenta České televize koncipován čistě pro televizní obrazovky, což se negativně podepsalo nejen na poněkud snížené technické kvalitě ale i celkovém vyznění, kdy je přes svou surovou poetiku často charakterizován jako prostý bez hlubšího podtextu. V kontextu kvalitativně velmi chabé filmové produkce první poloviny 90. let je však Kráva v mnoha ohledech výjimečná tím, že dokázala jít proti tehdy velmi silnému proudu laciného podbízení se tak, že s odstupem jednoho desetiletí se jedná o nejlepší filmový počin od natočení Obecné školy Jana a Zdeňka Svěráků v roce 1991.

Na konci 80. a minimálně do poloviny 90. let patřil filmový námět hrdiny - osamělého a nelítostného zabijáka přinejmenším mezi onu sortu snímků, které si sice na sebe dokážou vydělat, ale příběh i herecké ztvárnění spíše připomínají filmovou frašku.