„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

Kriminální film

Petr Jákl: Kajínek

Petr Jákl: Kajínek

Legenda o Jiřím Kajínkovi díky dlouholeté masáží bulvárních médií již bezmála dosahuje aureoly nejslavnějších českých lupičů a zbojníků v čele s Václavem Babinským či Nikolou Šuhajem. A vzhledem k tomu, že volné filmové rekonstrukce skutečných kriminálních případů u nás mají bohatou filmovou i televizní tradici, byla filmová podoba legendy o Kajínkovi sázkou na jednoznačný komerční úspěch.
Aki Kaurismäki: Ariel

Aki Kaurismäki: Ariel

Finsko bývá mnohdy líčeno jako země, kde panuje deprese, chmurná nálada a dlouhé večery se zde přežívají s lahví tvrdého alkoholu. A přesně v tomto duchu svou zemi líčí ve svých filmech její celosvětově nejznámější, respektive jediný známý, filmový tvůrce, Aki Kaurismäki. Asi ne náhodou jsou tak Kaurismäkiho filmy mnohem známější a oceňovanější za hranicemi Finska. Kaurismäkiho opus Ariel z roku 1988, pro který sám napsal scénář, režíroval jej, ale jej i sám produkoval, patří do volné trilogie ztracenců (společně se snímky Stíny v ráji 1986 z roku a Děvče ze sirkárny z roku 1990), ale její leitmotiv lze vysledovat napříč celou Kaurismäkiho filmografií. Ariel samotný má pak hodně blízko ke Kaurismäkiho prvotině - ke stejnojmenné adaptaci slavného románu F.M. Dostojevského, Zločin a trest z roku 1983.
Serpico

Serpico

Režisér Sidney Lumet má ve své více než šedesátileté kariéře na kontě dva snímky, jež se zapsaly do filmové historie - Dvanáct rozhněvaných mužů z roku 1957 a Serpico z roku 1973 a byť byl mnohokrát nominován na Oscara, získal jej až v roce 2005 za celoživotní výkon. Z bohaté herecké filmografie Al Pacina se pro změnu kvalitativně vydělují dva snímky Kmotr z roku 1972 a pro změnu právě film Serpico o rok později, aby nakonec svého hereckého Oscara získal v roce 1992 za nepříliš povedenou (ve srovnání s originálem) coververzi italské komedie Vůně ženy z roku 1974.