V noci jsem snil, že jsem motýlem

Převést krásu Hrabalových poetických textů, založených nikoliv na ději či objevování ale na obrazech s hledáním doposud opomíjené krásy, do filmové podoby, je takřka nereálný úkol a jediný, kdo se ho zhostil, aniž by ztratil původní „pábitelský“ náboj, je Jiří Menzel, snad také proto, že na scénáři vždy spolupracoval s Bohumilem Hrabalem.

Zfilmování jednoho z nejpoetičtějších Hrabalových textů, Něžného barbara, je pak předurčen pro skutečného mistra, jenž je navíc sám naladěn pro pábitelské hledání krásy. To ale autor scénáře Václav Nývlt (rovněž autor scénáře filmu Andělské oči) či režisér Petr Koliha bohužel není a význam filmu se tak namísto na krásu, poezii a přátelství více soustředil na celkovou grotesknost, čemuž pomáhají i nepříliš dobré herecké výkony v čele s Boleslavem Polívkou v roli velkého Hrabalova přítele a grafika, Vladimíra Boudníka, Arnošta Goldflama jako Egona Bondyho a Jiřího Menzela představujícího Bohumila Hrabala, kteří sice předvedli svůj standardní herecký um. Text však vyžadoval mnohem více - plné ztotožnění se s ním.

Filmový scénář byl z původního textu rozšířen o některé pasáže převzaté z dalších Hrabalových povídek v čele s Automatem svět a tak se nabízí srovnání s interpretací, kterou natočila o více než dvě desítky let dříve Věra Chytilová, jež sice rozněž není onen poetický typ, ale výsledek v jejím podání dopadl přec jen mnohem lépe, přinejmenším proto, že se vyvaroval křečí typu „teď se diváku dívej na tu krásu“.