V noci jsem snil, že jsem motýlem

Jak ostatně velmi neomylně napovídá sám název, animovaný snímek Metropolis vychází ve své inspiraci ze slavného německého expresionistického filmového veledíla Fritze Langa Metropolis z roku 1927. Snímek je výtvarným autorským počinem matadora japonského animovaného filmu Šigejuki Hajaši, jenž jako umělec vystupuje pod pseudonymem Rintaró, a který ve filmu kombinuje ruční kresbu postav s počítačem vymodelovanými exteriéry města. Scénář, který napsal Katsuhiro Ohtomo, velmi volně vychází z komiksové předlohy z roku 1949, jehož autorem je praotec žánru japonských komiksů a animované tvorby Osamu Tezuka, přezdívaný jako „japonský Disney“.

Děj snímku se odehrává v blízké budoucnosti, kdy diktátor městského státu Metropolis, má ambice ovládnout celý svět, ale vzhledem k svému pokročilému věku, chce vládu přenechat své dceři. Diktátorova dcera však zahynula před více než deseti lety a diktátor si proto od šíleného vědce doktora Laughtona, kterého pro neuvážené důsledky jeho vynálezů hledá policie nejednoho cizího státu, nechá vyrobit robota, který by byl od jeho holčičky k nerozeznání podobný. Tento základní příběh, který je vyprávěn z pozice japonského detektiva, jenž se do Metropolisu vydal při pátrání po doktorovi Laughtonovi, a zejména pak z pozice jeho synovce Keničiho, který i dal dívčímu robotu jméno Tima.

Vedle tohoto hlavního příběhu je ve filmu rozvíjena řada dalších dílčích zápletek a to počínaje filozoficko-sociální rovinou, kdy jsou obyvatelé Metropolisu rozděleni do několika tříd s tím, že na povrchu v moderní části města žije jen bohatá smetánka. Chudí obyvatelé živoří v původní zanedbané části, jež se nachází pod úrovní domů bohatých. A konečně, dole v podzemí žijí roboti, jež mají mnoho lidských vlastností v čele s inteligencí a smyslem pro estetično, ale je k nim přikračováno jako k méněcenným tvorům, jež jsou nemilosrdně stříleni všudypřítomnou policí a to pokud překročí hranici své oblasti.

Dále ve městě probíhá tuhý boj mezi vládnoucí vrstvou podporovanou policií a vojskem, a vrstvou nemajetných bez šance získat jakoukoliv práci. Obě dvě tyto skupiny však shodně nenávidí mírumilovné roboty, což však změní androidka Tima, jež sice způsobí zkázu města, co do jeho někdejší velkolepé podoby, ale současně trosky města dávají vzniknout nové generaci, ve které již lidé a roboti žijí v přátelství a harmonii.

Metropolisu jakožto filmu jednoznačně vévodí jeho výtvarná stránka, která je v mnoha aspektech uchvacující a co do tehnického provedení zcela nad úrovní doby svého vzniku (rok 2001). O to slabší však již je scénář a vyprávěný příběh, který sklouzává k použití mnoha klišé známých z komiksových sešitů pro mládež, jež však v tomto výtvarném snímku určeném pro dospělé publikum působí nejen nepatřičně a levně, ale zejména svého diváka nudí.