V noci jsem snil, že jsem motýlem

Hořký měsíc sice není žádnou velkou literárních předlohou, ale přesto by pro svou originalitu mohla předurčovat vznik nadčasové filmové adaptace. Režisér Roman Polanski, jež svůj vrchol prožil v hloubi 70.%nbsp;let však vsadil na prvoplánovité zjednodušení, nevýrazné herecké výkony, a konečně i zcela chabou režii tak, že byť film Hořký měsíc vytěžil z původní předlohy Pascala Brucknera naprosté minimum, stal se pro mnohé z diváků takřka kultovní podívanou.

Ba Hořký měsíc je jen dalším z řady filmů, jež si namísto nadčasovosti, myšlenkové i psychologické hloubky zvolily povrchnost, zjednodušenost a kýčovitost tak, že jen díky informace ze závěrečných titulků jsme vyvedeni z omylu a Hořký měsíc není rychlokvaškou z hollywoodských studií, ale jen jeho evropskou, v tomto případě francouzsko-britskou, napodobeninou.

A právě nic víc než napodobeninou s využitím mnoha těch nejotřepanějších klišé - počínaje retrospektivním příběhem, žoviálním vypravěčem a lesbickým zakončením konče, Hořký měsíc ani není. Bohužel, protože nebýt křečovité snahy o pompéznost, která zabránila řádně uchopit sálavou erotickou atmosféru, gradující se sexuální experimenty, ale i lásku proměněnou v sado-masochismus, mohl by se Hořký měsíc stát filmem à la primera erotického žánru.