„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

1992

Ladislav Klíma: Z

Ladislav Klíma: Z

1997

V roce 1997 nakladatelství Lege artis završilo to, co započalo již v roce 1991, a to postupné vydávání literárních i filozofických textů jednoho z nejoriginálnějších českých myslitelů Ladislava Klímy. - Sbírka byla editorem Miroslavem Kromišem nazvána Zet jako symbol pomyslné tečky za celým Klímovým dílem, kdy právě sbírkou Zet bylo ukončeno dlouholeté úsilí o znovuvydání všech již dříve vydaných Klímových textů (tedy s výjimkou Klímova dramatu Matěj Poctivý, jež bylo poprvé a zatím naposled vydáno v roce 1922) a dále je v této sbírce obsažena i čtveřice dopisů, jež nebyla doposud nikdy veřejně publikována.
Peter Høeg: Cit slečny Smilly pro sníh

Peter Høeg: Cit slečny Smilly pro sníh

Frøken Smillas fornemmelse for sne, 1992

Suveréně nejúspěšnější dánský spisovatel současnosti, Peter Høeg, se stal celosvětově proslulým pro svou románovou prvotinu Cit slečny Smilly pro sníh z roku 1992. Román má navenek kontury detektivního thilleru, kvality románu jsou však skryty v přesahu k dalším neliterárním oblastem jako jsou nesmiřitelné kulturní rozdíly mezi Dány a Gróňany, v domorodém jazyce Inuity, latentní rasismus Dánů vůči původním obyvatelům Grónska a jejich násilné podánštění s následnou ztrátou identity jak národa tak jednotlivců s průvodními jevy v alkoholismu a sebevraždách. Nosná konstrukce příběhu je ale podpořena i dlouhými pasážemi o vědě o ledovcích, ledu a sněhu - glaciologii, matematice, parazitologii,dějinami Grónska, dějinami dánského kolonianismu, ale i k mytologii a původnímu životu grónských eskymáků. Cit slečny Smilly pro sníh tak vzdáleně připomíná Bílou verlybu Hermana Melvilla, jež na pozadí příběhu bílé verlyby Mobby Dicka a kapitána Achaba svého čtenáře na mnoha set stránkách seznamuje s detailními podrobnostmi z lovu verlyb.
Ken Kesey: Námořníkova píseň

Ken Kesey: Námořníkova píseň

Sailor Song, 1992

Ač se to zdá neuvěřitelné, protože Kena Keseye můžeme zařadit mezi nejvlivnější autory 2. poloviny 20. století, tak Kesey za svůj tvůrčí život napsal jen tři romány - kultovní Přelet nad kukaččím hnízdem z roku 1962 a Tak mě někdy napadá z roku 1964, po dlouhých osmadvaceti letech pak po desetileté práci v roce 1992 vydává svůj román třetí Námořníkova píseň. (Pro formu dodejme, že tuto pauzu mezi léty 1964 až 1992 Kesey vyplnil jak 5-měsíčním pobytem ve vězení za přechovávání marihuany, než byl vysekán svým právníkem, tak psal novinové články, eseje ale i pohádky pro děti.)
Haruki Murakami: Na jih od hranic, na západ od slunce

Haruki Murakami: Na jih od hranic, na západ od slunce

国境の南、太陽の西, (Kokkyō no minami, taiyō no nishi), 1992

Japonská literatura je pro českého čtenáře zemí nejen neznámou ale takřka i panenskou, kdy do češtiny bylo přeloženo jen několik výběrových děl největších postav moderní japonské literatury à la Džuničiró Tanizaki (Deník bláznivého starce) či Kóbó Abe (Písečná žena). Tedy vydání hned trojice děl v japonském i celosvětovém měřítku vůbec nejúspěšnějšího spisovatele současnosti Haruki Murakamiho - Norské dřevo, Na jih od hranic, na západ od slunce a Kafka na pobřeží, je ze strany nakladatelství Euromedia Group - Odeon počinem takřka osvětovým.
Roman Polanski: Hořký měsíc

Roman Polanski: Hořký měsíc

Hořký měsíc sice není žádnou velkou literárních předlohou, ale přesto by pro svou originalitu mohla předurčovat vznik nadčasové filmové adaptace. Režisér Roman Polanski, jež svůj vrchol prožil v hloubi 70.%nbsp;let však vsadil na prvoplánovité zjednodušení, nevýrazné herecké výkony, a konečně i zcela chabou režii tak, že byť film Hořký měsíc vytěžil z původní předlohy Pascala Brucknera naprosté minimum, stal se pro mnohé z diváků takřka kultovní podívanou.
Gabriel García Márquez: Dvanáct povídek o poutnících

Gabriel García Márquez: Dvanáct povídek o poutnících

Doce cuentos peregrinos, 1992

Velkého mága světové literatury Gabriela García Márqueze asi není třeba blíže představovat, napoví již jen názvy nejslavnějších děl, Sto roků samoty či Láska za časů cholery, vypovídající je rovněž ocenění Nobelovou cenou za literaturu v roce 1982, která má v Márquezově případě mnohem vyšší hodnotu, protože svými levicovými názory a otevřenými sympatiemi ke komunismu, podporou revoluce na Kubě a přátelstvím s Fidelem Castrem nebyla jeho cesta k oficiálnímu uznání svých mimořádných literárních kvalit ze strany západního světa, kolem nějž obcházel komunistický strašák, rozhodně snadná.