V noci jsem snil, že jsem motýlem

Německá kinematografie jako by se doposud nevzpamatovala z hromadného exodu svých nejpřednějších tvůrců po nástupu Hitlera a zákazu další filmové činnosti těch, kteří zůstali a aktivně šířili nacistickou propagandu tak, že poválečný německý film lze ve svých ambicích spíše připodobnit k druho- či spíše k třetiřadé produkci amerického Hollywoodu.

Avšak jako ostatně u každého pravidla, čestné výjimky existují, a touto výjimkou je v osobě režiséra světové úrovně par excellence Volker Schlöndorff - autor takových hlubokomyslných snímků jako jsou Mladý Törless (1966), Ztracená čest Kateřiny Blumové (1975), Plechový bubínek (1979), Swannova láska (1984) či Smrt obchodního cestujícího (1985).

Původní podtext Ztracené cti Kateřiny Blumové byl nesmiřitelný hyenismus bulvárních médií, které se bez ohledu na následky honí za jednodenním nákladem (autor literární předlohy Heinrich Böll, přezdívaný jako živoucí svědomí poválečného Německa, tak nepřímo reaguje na svůj osobní mediální boj s nejčtenějším německým bulvárem Bild - podobně znějící název českého Blesku není náhodný), potažmo varováním před zaslepeným černobílým viděním světa tehdejší německé maloměšťácké společnosti, která v té době (1974) vedla hon na čarodějnice v podobě i domnělých sympatizantů Frakce Rudé Armády (Rote Armee Fraktion - RAF). - Podobnost s hysterií, která zachvátila západní svět, českou společnost nevyjímaje, v souvislosti s mediální i propagandistickou masáží zneužívající události 11. září 2001, je více než zjevná, což ostatně připomněl i sám Schlöndorff při příležitosti vydání Ztracené cti Kateřiny Blumové na DVD v roce 2003.

Kateřina Blumová se na jednom večírku seznámí s pohledným a sympatickým mladíkem, kterého nakonec pozve i k sobě domů. Ráno ji čeká překvapení v podobě vyražených dveří příslušníky policejní jednotky potírající terorismus. Blumová je sice záhy propuštěna pro svou nevinu a zejména naprostou absenci důkazů. Její vnitřní klid však policii vyprovokuje k její další šikaně v podobě předhození skupině supů bulvárních novinářů tak, že v návaznosti na vynesené skutečnosti z utajovaných dokumentů začne být Blumové bezostyšně přezdíváno slovníkem typu „malá děvka“.

To, že mladík, který byl během několika dalších týdnů zastřelen, neměl s RAF či terorismem, nic společného, již nemohlo v mínění bulvárních médií a jejích nemyslících čtenářů zhola nic změnit. - Opět podobnost 11. září s napadením několika suverénních států s civilními oběťmi odhadovaných až k půli miliónu, zejména z řad dětí, a to jen na základě velmi průhledně zfalšovaných důkazů, je více než do očí bijící.

Závěrem tedy lze pouze parafrázovat, že lidé či ideologie se mění, použité metody za hranicí lidské úcty, zákonů, ale i mučení a psychického teroru zůstávají.