V noci jsem snil, že jsem motýlem

Woody Allen si ve svém tradičně plně autorském snímku Výstřely na Broadway z roku 1994 vzal na mušku, jak ostatně napovídá sám název, fenomén Broadwaye. Děj umístěný do časů americké prohibice na pomezí 20. a 30. let je pak ve snímku nepřímo zpřítomněn vládou mafiánských gangů.

Téma snímku je svým způsobem tradiční, byť jen nemálo tvůrců si může dovolit to co Woody Allen - Zcela netalentovaný a zejména neúspěšný dramatik David Shayne, stvoří v pořadí svou třetí divadelní hru s tím, že předchozí dvě propadly tak, že na celém Broadway již není producent, který by byl ochoten do tohoto velmi beznadějného projektu jít. Ale s jednou výjimkou a to šéfa mafiánského gangu Nicka Valentiho, který je ochoten hru produkovat pod podmínkou, že jednu z hlavních rolí v ní dostane jeho milenka, zcela netalentovaná kabaretní tanečnice Olive Nealová, která sní, ostatně podobně jako David Shayne, svůj velký sen o tom, že se stane velkou herečkou.

V finanční nouzi Shayne nakonec ustoupí a Olivii obsadí, ovšem s tím, že se sám ujme režie a současně bude moci zcela svobodně obsadit zbylé herecké úlohy. Obsadí tak stárnoucí naivní herečku Eden Brentovou, obtloustlého prvního milovníka Warnera Purcella, skřehotající Olivii a slavnou charakterní herečku, nyní však alkoholičku, Helen Sinclairovou. Tedy někdejší to zářivá jména první kategorie, dnes však již pouhé zkrachovalce, kteří již dobrou řádku let nezavadili o slušnější roli.

Již od počátku zkoušek je všem zúčastněným celkem jasné, že Shaynova hra je nejen mizerná ale navíc i zcela nehratelná tak, že po několika týdnech zkoušení se nevzdělaný bodyguard Olivie, Cheech, který byl nucen být jako ochranka nejen na každé zkoušce, ale s Olivií doma zkoušet text, natolik naštván, že od srdce vychrlí řadu kleteb, v nichž je obsaženo i několik dobrých nápadů tak, že Shayn pod tímto dojmem hru pozmění, ba začne s Cheechem, jinak zcela chladnokrevným vrahem, spolupracovat na scénáři a celou hru oba od základu přepíší. Z Shayna se tak pomalu stává nejžádanější dramatik na Broadway, ba je sveden pragmaticky uvažující Helen Sinclairovou, která tak doufá, že jí Shayn napíše hru přímo na tělo. Shayn záhy vystřízliví z prvého opojení, uvědomí si, že hru nenapsal on, ale přirozený geniální talent Cheech a bez rozloučení odjede zpět do svého Pittsburgu, ze které před několika lety do New Yorku přišel, aby zde dobyl divadelní svět.

Výstřely na Broadway jsou doslova prosyceny ironií, která však není co do humoru natolik prvoplánová jak v jiných, zvláště těch starších, filmech Woodyho Allena tak, že tento snímek zůstává do značné míry u většiny diváků nepochopen. Přec jen film a divadlo jsou do značné míry vzájemně determinované a typický filmový konzument nemůže ocenit výborné Allenovy postřehy z divadelního prostředí, se kterým není důvěrněji seznámen.