V noci jsem snil, že jsem motýlem

Karel Michal, vlastním jménem Pavel Buksa, toho během sedmi let mezi léty 1961 až 1968, tedy mezi rokem, kdy zveřejnil svou sbírku groteskních povídek Bubáci pro všední den, a rokem, kdy emigroval do Švýcarska, nestihl napsat zdaleka tolik, kolik mu dával potenciál jeho talentu i kolik by si přál český čtenář. A tak na jeho kontě dnes zví krom zmíněné povídkové sbírky jen tři další novely Krok stranou (1961), Čest a sláva (1966) a Gypsová dáma (1967), potažmo již v emigraci ve frankfurtském exilovém nakladatelství Index vydal skepticky laděnou prozaickou sbírku Rodný kraj (1977).

V širokém povědomí je ale dnes Karel Michal více znám jako autor a scénárista dvou filmových adaptací svých povídek - povídky Jak Pupenec k štěstí přišel, ve filmové podobě pojmenované jako Bílá paní (1965) a novely Čest a sláva (1968). A byť mají oba filmy mnoho společného - velmi vysokou úroveň, formu inteligentní komedie, hvězdné herecké obsazení, a sdílí i podobný osud, kdy se mezi léty 1969 až 1989 ocitly na dvacet let v trezoru, dnes je mezi diváky známá jen Bílá paní ve vynikající režii Zdeňka Podskalského a herci à la Vlastimil Brodský, Rudolf Hrušínský, Miloš Kopecký, Jiřina Bohdalová, Josef Bek, Čestmír Řanda, Václav Voska či Vlasta Chramostová.

Jsou úderná 50. léta, budování socialismu je v plném proudu a vsi Komonice řídí z Místního národního výboru předseda a tajemník, kteří více než praktickými dovednostmi vládnou socialistickým newspeakem a propagandou. Není tedy divu že v jednotlivých domech není zaveden vodovod, namísto chodníku chodí děti do školy bahnem a vesničané se mohou z jedné části do druhé dostat přes řeku jen pomocí přívozu.

Není tedy asi divu, že výměnkářka Blažková, jež pomáhá uklízet na místním hradě Borštejně, přednese svou žádost o vodovod i před obrazem středověké paní hradu Perchty, která dle starodávné legendy na hradě nejen „straší“ jako bílá paní, ale především pomáhá chudým a bezmocným. Shodou okolností se toho dne na hradě objeví nový kastelán Jindřich Pupenec, jenž již poněkolikáté mění svou hradní štaci, protože, dle svých slov, přece nebude lhát. V rámci družby večer zajde do hospody, slovo dá slovo a opilá společnost se vydá na hrad vyvolat Bílou paní z obrazu. Kastelánovi se nevědomky podaří vyluštit šifru ukrytou v obraze a Bílá paní nejenže vystoupí z obrazu ale i splní přání výměnkářky Blažkové.

Ve vesnici je ráno velké pozdvižení, které by se snad předsedovi a tajemníkovi Národního výboru podařilo ututlat, nebýt toho, že kastelán Pupenec, jenž jako jediný Bílou paní zahlédne, v souladu se svými zásadami a přes odrazování manželky, napíše o Bílé paní svému nadřízenému, to jest na ministerstvo kultury. Zde by snad zpráva zapadla, nebýt toho, že se dostane k rukám uvědomělého Aloise Kudrny, který přesvědčí svého nadřízeného, aby byla do Komonic vyslána zvláštní komise, která by krom jiného kastelána Pupence podrobila psychiatrickému vyšetření. - Co se však nestane, stejně jako při prvním incidentu je zrovna úplněk a poté co Pupenec před komisí opět přečte šifru v obraze, Bílá paní vystoupí z obrazu a opraví chodník před školou.

Ministerská mise tak skončí naprostým a potupným fiaskem, kdy marx-leninistický budovatel Alois Kudrna musí zradit svou ideologii a hlásá existenci nadpřirozena, ale fenoménu Bílé paní se chopí vychytralá dvojice předsedy a tajemníka, jež se rozhodnou Bílou paní najmout co by úderníka, jenž by ve městě postavil tolik potřebný most.