21. Prosinec 2013
Ó rouno, vlnivě až na krk spadající!
Prsténky, voňavé svým zlenivělým snem!
Závrati! Zabydlit chci šero ve světnici
spoustou všech vzpomínek, v tom vlase dřímající,
a zamávat jím, jak se mává šátečkem.
Prosinec 2013
21. Prosinec 2013
Rád vídám, lenivko má sladká,
svítit bělostí
tvou kůži jako lesklá látka
hebkou nahostí.
Z hloubky tvých vlasů stoupá hoře
vůně svíravé,
jsou vonné, nepokojné moře,
modře-hnědavé;
na němž jak loď, která se vzbouzí
z noční únavy,
má duše do nebes se h
21. Prosinec 2013
Má duše, vzpomínáš si, moje štěstí,
po ránu v sladkém podletí
mršinu strašnou spatřili jsem na rozcestí
uprostřed štěrku ležeti.
21. Prosinec 2013
Z dna proudu černého, kam srdce mé se hrouží,
prosím tě o soucit, mám pouze tebe rád.
V tom chmurném vesmíru, jak olověný hrad,
se jenom rouhačství a hrůzy v noci plouží.
21. Prosinec 2013
Ty, jež ses ranou jako nůž
do bolavého srdce vsekla,
šílená, samý šperk a růž,
tvrdě jak stádo běsů z pekla
21. Prosinec 2013
Ó lesy, děsíte mě jak loď katedrál;
hlas varhan duní z vás; ve zlořečené hrudi,
komnatě smuteční, kde chroptí věčný žal,
vaše De profundis nám ozvěnou se budí.
