„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

1858

Село Степанчиково и его обитатели, 1858

Humoristická próza stojí sice v Dostojevského díle v pozadí, ba snad s výjimkou mistrovky podaného Strýčkova snu se stěží vyvyšuje nad dobový průměr. Avšak skutečný literární labužník a milovník Fjorora Michajloviče Dostojevského by již z důvodu pochopení širších aspektů neměl bez povšimnutí přejít ani tuto část jeho díla, jež si své místo na slunci zasloužilo právě jen a pouze skrz jméno svého autora.
Fjodor Michajlovič Dostojevskij: Strýčkův sen

Fjodor Michajlovič Dostojevskij: Strýčkův sen

Дядюшкин сон, 1858

Fjodor Michajlovič Dostojevskij byl nejen schopen psát silné psychologické a sociálně laděné příběhy, jež neopakovatelně a až k hranicím filozofie analyzují podstatu fenoménu člověka, ale současně byl nadán psát krom vážných témat i satirické postřehy z běžného života ruských maloměstských „světáků“.